Nesmrtelná trojka

1. Narozeniny

Naomi
Dneska mi je přesně patnáct. Tolik let jsem se toho načekala, moje sestry už jsou dávno po patnáctce.
Seděla jsem na pohovce s Jazzem, Alicí, dědou a babičkou. Hrajeme karty a potom se my, kteří nejsme upíři, najíme a pak mi dají dárky. Bylo tak osm večer, když tu najednou se od venku ozvala záře.
,,Na zem!" Vykřikl Edward, který strhl Bellu na zem. Musel asi slyšet něco myšlenky a mě strhl děda s Jazzem na zem. Všimla jsem si, že mamka, teta Rebecca a moje ségra Maya se plazí k oknu, odkud ta záře pocházela. Edward s Bellou leželi u klavíru, Emmet s Rose a s moji druhou ségrou Eleanor a taťkou u jednoho křesla. Vedle nás Jazz s Alicí. Všimla jsem si, že Maya se mračí, teta přemýšlí a mamka si k sobě zavolala kouzlem knížku. Byla hodně tlustá, že jsem se divila, že ji mamka unese.
,,To se mi nelíbí." ,,Já to věděla, Rebecco. Tohle je ono." Nechápavě jsem je pozorovala a myslím že i ostatní. ,,Co se děje, Nello?" Zeptal se děda. Jednou rukou mě držel za záda, abych si neublížila a jak bych měla být skloněná. ,,Jsou tu." Oznámila Maya a ignorovaly dědovu otázku. ,,Musí pryč." ,,Sakra! Řekněte ná..." Nedopověděl to, protože několik draků vzlétlo do vzduchu. Všimlo si nás a vytvořili divný zvuk. Já jim rozuměla.
"To jsou oni!" "Ano!" "Zabít!"
,,Draci!" Vykřikla vyděšená Rose a všichni jsme přikývli. ,,Mayo. Víš, co máš dělat." ,,Rozkaz." Začala se plazit naším směrem. ,,Musíme odtud pryč, ségra." Podívala se na dědu a on přikývl.
,,Děje se to, že tahle sebranka má na Naomi spadeno. Podrobnosti vysvětlím jindy." ,,To jak ses bála?" Zeptala se babička a mamka přikývla. Pak se podívala na mě. ,,Maya ti to vysvětlí." Přikývla jsem a začala se plazit za ní.
,,Neměl by jít radši někdo s nimi?" Zeptal se taťka, který se na mě podíval a pak na mamku. ,,To je pravda." Zamumlala Rebecca a podívala se na mamku. Mamka se starostlivě podívala na mě a pak si všechny prohlédla. ,,Půjdu s nimi já s Esme. Odvedeme je k Denaliovým." Navrhl děda a oni přikývli.
Děda se začal plazit za námi, já za Mayou a babička za námi. Maya se na mě usmála a postavila se ve stínu a pomohla se mi taky postavit. Obě jsme se vydali k zadnímu balkonu a děda s babičkou nás rychle dohnali. Maya přeskočila zábradlí a ze zdola se na mě usmála. Babička rychle seskočila za ní a já se podívala na dědu, který si mě hned vzal do náruče. Málem jsem vypískla.
,,V pořádku?" Přikývla jsem. ,,Budete běžet upíří rychlostí?" Zeptala jsem se trochu nejistě a on přikývl. ,,Neboj. Zavři oči a bude ti dobře." Přikývla jsem a zavřela oči. Ucítila jsem, že přeskočil zábradlí s nimi běžel někam pryč. Uslyšela jsem náhle řinčení skla a výkřiky.
Bála jsem se o ostatní. Proč s námi nemohli běžet? I mamka s tetou. A proč mají na mě spadeno? Vždyť jsem nic neudělala, ne? Tyhle myšlenky mi kolovaly v hlavě, dokud mě babiččin hlas nepřerušil.
,,Můžeš otevřít oči." Rychle jsem je otevřela a zamrkala. Všimla jsem si, že jsme na konci lesa. Děda mě postavil na zem a všichni jsme se vydali do města. Začalo pršet. Bouřka. S babičkou a Mayou jsme měly šaty a děda černé rychle a košili, tak mega rcyhle jsme se rozeběhli pod stříšku nějakého obchodu. Ale lidským tempem.
,,Jako kdyby to hlásilo, že se děje něco hrozného." Prohlásila babička. Maya se upřeně dívala na nebe a usmála se. ,,Mamka je v pořádku a i taťka s rodinou. Jen Rose musí být v klidu, protože ji jeden chtěl urvat hlavu. Schovávají se v nedaleké chatce od našeho domu. Říká, že se odtamtud tak rychle nedostanou." Nechápavě jsem se na ni dívala a ona se na mě zářivě usmála. Babička s dědou se usmáli, jim to nepřišlo divný. ,,No co... Čarodějky, když projdou rituálem, si můžou vybrat jaký chtějí směr kouzel. Já si vybrala blesky... Tohle vymyslela Chloe, která je ale bohužel po smrti.... Ty si pak taky budeš moct vybrat, a když nebudeš vědět, tak si tě to vybere." Chvíli jsem se na ni tak trochu divně dívala.
Zabít! Zabít! Zabít!
Vyděšeně jsem se rozhlédla, nešlo to ani na jednom vidět, že by to slyšeli. Děda se díval do hodinek, Esme si starostlivě prohlížela oblohu a Maya ji přímo hypnotizovala. Nikde jsem ani neviděla nikoho... Tenhle hlas jsem ale slyšela, když jsme spatřili ty draky.
,,Zamluvil jsem letenky a psal jsem Eleazarovi. Souhlasí s tím." Oznámil děda a telefon si schoval do kapsy. Pak se podíval na babičku, která se podívala na něj. Přemýšlela jsem, co si vyměňovali očima, nebo jestli v nich nic nebylo?
,,Pojďte." Děda mě a babičku objal okolo ramen a šli jsme k letišti. Maya byla ticho a jen poslouchala zvuky blesků. Nikdy bych si nevšimla, že by si při bouřkách byla venku, nebo by je poslouchala. Asi jsem byla málo všímavá.

....

Eleanor
Chatka, v které jsme se schovávali a čekali na posily od čarodějů, byla malá. Mamka seděla u okna a dívala se na oblohu. Už o tom mi vyprávěla. Říkala, že jako alfa dokáže rozumět všemu. Kdyby nebyla, musela by si vybrat nějaký druh.
Přes ty blesky se vybavovala s Mayou.
,,Jsou v pořádku. Maya necítí žádnou přítomnost nějakého čaroděje. Už jsou v letadle." Oznámila nám a přesedla si k taťkovi.
,,Můžete nám tedy vysvětlit, proč jdou po Naomi?" Zeptal se Jasper. ,,Moje domněnka je, že Naomi dokáže rozumět drakům. Nevím to jistě, protože se mi nikdy nesvěřila, že by je slyšela a k tomu žádného ještě nepotkala až teď. Nechci na ni tlačit." ,,A oni jako chtějí ji?" Zeptal se Emmet. ,,Ano. Ten, kdo rozumí drakům je silný. Dokáže se v ně přeměňovat, rozumět jim, ochočit si je a tak dále. Tento druh si nikdo zatím nevybral, a i kdyby tak to nepřežil, protože vždycky po rituálu zemřel. Nezvládl tu sílu. Ten chlap, jmenuje se Oliver, ji chce, protože si chce podmanit svět. Byl už uprchlíkem a my po něm šli dlouho. Teď se ukázal s draky, kterými si chce podmanit svět." Vysvětlila mamka a my přikývli.
,,A Naomi musí na rituál?" ,,Nevím. Budu si to muset rozmyslet." Zívla a uvelebila se v tátově náručí.
,,Jen se prospi." Řekla Alice a hned dodala. ,,Vzbudíme tě, kdyby se něco dělo." Přikývla a párkrát ještě zívla a usnula. Chudák mamka. Chudák Naomi...