Nesmrtelná trojka

45. Zahnání Olivera

Naomi
Cítila jsem se menší. O hodně menší. Prohlédla jsem se a zjistila, že jsem drak. Oliver se rozesmál mě výšce a já se zvětšila na příslušnou výšku. Zarazil se. Díval se na mě s otevřenou pusou. Zamračil se a jeho rodiče se taky zamračili a udělali několik rychlých kroků dozadu. Usmála jsem se pro sebe a pronesla dračí řečí.
,,Pořád si myslíš, že nejsem hodna mít takový dar! Já myslím, že můžu!" Naštval se. Udělal několik otoček a zmizel s nimi pryč. Usmála jsem se a radostně zařvala. Potom jsem se přeměnila na svou podobu a otočila na ně. Naši na mě ukazovali zdvihnuté palce, jen rada nejevila žádnou emoci. Stejně jsem byla ráda, že jsem se dozvěděla, že se dokážu přeměnit.
,,Modroočko! Tvé posily vodních draků ti pomůžou! Znič tu barikádu! Měsíčku! Znič tu šerednou oblohu! Tvé posily ti pomůžou! Zuzko! Pomož Modroočce a vodním drakům, zničte tu ohnivou kopuli!" Vykřikla jsem samozřejmě dračí řečí, aby mi líp rozuměli. Potom jsem se otočila a vrátila se k nim. S ostatními jsme se vydali k lidem.
,,To bylo... Úžasné! Řekněte nám o sobě něco, prosím... Vy jste čarodějové?" Ten Luis byl dotěrný. Ujala se toho naštěstí Charlotte s mamkou. Ani jsem nepostřehla, že Becca zmizela a vrátila se s naší rodinou. Elizabeth mi skočila do náruče a já s ní zatočila. Oddálila jsem se od nich.
,,Mami, víš, že jsem si takhle třetí narozeniny nepředstavovala?" Usmála jsem se. ,,Já si je taky takhle nepředstavovala. Neboj se." Pohladila jsem ji po vlasech. ,,Já ti je vynahradím." S úsměvem přikývla a pevně mě objala. ,,Že mě nikdy neopustíš, mami?" ,,Nikdy. Slibuju. Nikdy tě neopustím."

.....

Naomi
Vyprovokovali jsme Olivera a dostali ho pryč. Potom jsme s Charlotte přemýšleli nad lidmi a nakonec to vše jedním silným kouzlem uklidila. Hned po tom úklidu jsme všechny čarodějky natáhly ruce nahoru a vykřikly zapomínací kouzlo. Potom jsme se teleportli pryč.
Alice zapla televizi a všichni jsme začali sledovat, co se bude dít dál. Ulevilo se mi vážně, když se probudili. Bylo to zapomínací kouzlo, které se nesmí taky dělat podle Charlotte, jak říkala, když jsme přemýšleli, jak jim vymazat paměť.
Potom jsem si ale vzpomněla, že Oliver není zahnát navždy. Proto jsem se dohodla s ostatními, že vezmu Beth do knihovny k radě a oni přichystají rychle tu oslavu. Ještě dneska by měla být.
Teleportla jsem se s ní tam. Usmála jsem se na knihovnici a posadila ji ke stolku. Přešla jsem ke knihovnici a zeptala se na nějakou dětskou kouzelnou knížkou. Půjčila mi ji.
Nechala jsem Beth, aby si s ní hrála a já hledala něco, co by mi mohlo pomoct. A ano.... Našla jsem.
Sedla jsem si vedle ní. Otevřela jsem jí a začetla se do ní. Zavibroval mi slabě telefon, byl to Sebastian. Chvíli jsem na to zírala a pak jsem to zvedla.
,,Naomi. Jsem rád, že jsi to zvedla. Děkuju, že jsi nás s ostatními čaroději zachránila." ,,Nemáš zač, Sebastiane. Tak trochu jsem tušila, že vy ostatní, kteří nejste normální lidé, na to budete pamatovat." ,,No jo no... Hele Naomi, budu končit. Měj se." ,,Čau." Rozloučila jsem se s ním a zavěsila.
Někdy mi vážně vadilo, že si telefonujeme, ale on se nezeptá, jak se vede Elizabeth. Jeho dítěti. Jemu záleží jen na té Polly a tomu klučinovi.
Našla jsem jedno kouzlo, ale bylo velmi složité. Šlo o to, že část duše uvězní daného člověka někde, kde to neznáme. Jedná se o tak složité, že to nikdy nikdo nezkoušel. Výjimky zemřeli po dvou minutách, jelikož nevydrželi vyjdutí z těla. Daný člověk, který chce uvěznit toho člověka, se sám nedostane zpátky. Jedině když mu pomůže někdo jiný. Jelikož to nikdo nedělá, není určeno, jak se to má správně dělat.
Opřela jsem se o židli a zavřela oči. Nebylo by cesty zpět. Uvěznila bych Olivera, ale já bych byla ztracena. Hlídač vězně. Možná by pomohlo, kdybych našla o tom trochu víc informací. Ano... To bude ono.
Potom, když mi Alice napsala, že máme jít domů, jsme šli. Zmizela jsem rychle v domě a Carlisle mě strhl za pohovku. Usmála jsem se a naráz jsme vykřikli překvapení.

O pět dní později
Naomi
Seděla jsem na pohovce, když jsem uslyšela křik. Vyběhla jsem ven a spatřila Olivera a radu. Charlotte na mě zaječela, abych svou rodinu odvedla. Já měla ale jiný a riskantnější plán.
Představila jsem si ten text před sebou a udělala vše přesně a stejně, jak to tam bylo.
Přemístila jsem si všechnu svou moc a silu do rukou. Ucítila jsem, jak mi celé tělo sláblo a ztrácelo živosti. Natáhla jsem ruce k Oliverovi. Ten se začal svíjet bolestí a sletěl na zem. Hned jsem po něm spadla taky na zem a vydechla.
,,Já svůj život pokládám tobě, aby ho hlídal. Silný a mocný panovník bude uvězněn mou duši, krví a nejsilnějším, co vlastním. Drakem."
Můj drak, který byl v mém těle vylétl ven. Někdo mě řízl do ruky a krev vytekla ven a mé já vyletělo z mého těla a jeho já taky. Všechno bylo tak pomalé. Ucítila jsem výkřiky mého jména. Povedlo se, i když jsem ztratila jediné, na čem mi záleželo. Rodinu.... A život.

Charlotte
Měla jsem v plánu, že zakročíme, ale ohrozila bych její život. Její duše odešla i s Oliverem a já uslyšela pláč. Pláč její dcery, když spatřila její ochablé tělo, byl hrozný. Její tělo bylo zakrváceno a Oliverovo bylo ale čisté. Stalo se to, oč jsem se obávala. Neměla to číst.

O sedm let později
Elizabeth
Seděla jsem v knihovně a poslouchala výklad Nelly. Mé babičky ale říkám jí jménem. Zvykla jsem si, jelikož mi to přišlo nejvhodnější.
I když mi bylo deset let, chápala jsem toho víc, než ostatní děti v mém věku. Chápala jsem, že moje matka zemřela jen kvůli tomu, aby zabila mocného čaroděje. Slyšela jsem a viděla, jak na mě čarodějové ukazují a šeptají si: To je ona, dcera Naomi, která dala svůj život, aby uvěznila Olivera.
Nemám nikoho z rodičů. Můj otec je s jinou ženou a má syna. O mě se skoro nezajímá. Má matka je mrtvá.
Nella se mě zeptala, jestli poslouchám a já přikývla. Potom pokračovala.