Nesmrtelná trojka

38. Elizabeth Rose Cullenová

Naomi
Nakoupila jsem dědovi oblečení a pak si děda, když jsme se umyli v jedné chatě u lesa, koupil i to auto. Byl to černý Mercedes. Prý tohle auto prostě miluje. Jen jsem na tím mávla rukou.
Potom jsme byli i v nemocnici a doopravdy... Byla jsem těhotná a ve třetím měsíci.
Rozjeli jsme se do Forks. Seděla jsem vedle něj a sledovala přírodu. Byla jsem přesvědčená, že mi Seb neuvěří, ale měla jsem i důkaz o tom, že je otec.
Zastavil u jejich domu a stiskl mi povzbudivě ruku. Kývla jsem a vylezla z auta. Zazvonila jsem na dveře a Seb mi otevřel. Pokynul beze slov, abych šla dovnitř. Všimla jsem si té dívky a malého kluka. Chvíli jsem se na ně dívala a pak je Sebastian poslal pryč a otočil se na mě.
,,Sebe... Musím ti něco říct?" ,,Ano. Rychle, Polly bude chtít pomoct s malým." ,,To je tvá přítelkyně. Ok. Tak rychle." Podala jsem mu ten papír a on si to překvapeně prohlédl. Potom na mě pohlédl.
,,To nemyslíš vážně?" ,,Myslím. Sebastiane, jako otec bys..." ,,Naomi. Vem si to. Běž na potrat, já nemůžu mít dítě s další ženou. Kdyby mi žili rodiče, asi by mě zabili. Už tak mi vyhrožují její rodiče, že jestli nebudu dobrý otec, tak ode mne Polly odejde. Mám ještě dvě holky a jednoho kluka. Každého u jiné ženy a chtěl jsem skončit!" ,,Sebastiane! Já si ho nenechám vzít! Já ho nemůžu jen tak zabít!"
,,Tak musíš pochopit, že já se o něj nemůžu postarat. Já Polly miluju a to, co se mezi námi stalo, byl úlet." ,,Víš ty co, ty jsi normální děvkař! Který mění ženy jako ponožky!" Zakřičela jsem na něj a dala mu facku. ,,Sebe..." Ta Polly stála u schodů a z očí ji tekly slzy. Otočila jsem se prostě a odešla rychle. Rozbrečela jsem se a děda mě dovedl k autu.
,,Naomi, nebreč. Vše bude v pořádku. Neboj. Postarám se o tebe a i o to malé." Objal mě pevně a já jej.

Esme
Pracovala jsem na návrzích, když někdo zazvonil. David byl v práci a on by si stejně otevřel. Zastavila jsem v nákresů obýváku a upíří rychlostí jsem se přemístila ke dveřím. Otevřela jsem. Byla to celá rodina. Edward, Bella, Jasper, Alice, Emmet, Rosalie, Nick, Nella, Becca, Eleanor a Maya.
,,Esme, máme důkaz." Řekla Nella a chytla mi pevně ruku. Před očima se mi objevilo vše, co se stalo během dvaceti let. Měli pravdu a Carlisle je někde zavřený kvůli mě.

O několik měsíců později
Naomi
Probudila jsem se a rychle se posadila. Měla jsem si podle dědy odpočinout. To jsem udělala a teď bych chtěla vidět svoji dceru. Je to holčička.
Seběhla jsem schody dolů do obýváku. Byla jsem převlečená do džínů a bílé košile. Děda seděl na pohovce a v rukou držel plačící holčičku. Spatřil mě a usmál se.
,,Chce maminku." Přistoupil ke mně a nabídl mi ji. Pomalu jsem si ji vzala a usmála se na něj. Byla nádherná. ,,Je celá po tobě." Usmála jsem se a on nás dovedl k pohovce.
,,Už jsi přemýšlel nad bydlením?" ,,Ano. Mám několik návrhů. Anglie, Francie, Amerika.... Můžeš si vybrat." Usmál se a já taky. ,,Já nevím. Je to jen na tobě." ,,Taková pocta." Rozesmála jsem se a on se ke mně přidal.

David
Měl jsem sto chutí do něčeho praštit. Nevyšlo to. Chtěl jsem Esme kvůli tomu, že se mi hodně líbila a potřeboval jsem oživit Olivera. Kdyby se za mě provdala a kdybych její tělo využil. Pomohlo by to.
Ale ne. Její rodina mi musí zkazit plány. Hajzlové. Počkejte, jen počkejte. Já ho oživím a pak uvidíte, jaké bude na zemi hrozné peklo. První, kdo zemře, bude on. Ten pitomý blonďatý upír/Carlisle v té jeskyni. Druhý na řadě bude ten bronzový čtenář/Edward, potom ta elfka/Alice, ten štít/Bella, ten měnič emocí/Jasper....

Naomi
Seděla jsem v letadle. Seděla jsem ve prostřed a malá v sedačce vedle mě u okna a děda u uličky. S dědou jsem se dělila o deku a malá byla taky zabalená v dečce. Usmívala jsem se od ucha k uchu. Letíme do Francie, kde nám zrovna teď po telefonu zařizuje děda dům.
Svou dceru jsem pojmenovala jako Elizabeth. Elizabeth Rose  Cullenová. To jméno se mi moc líbilo. Už jsem to měla i dýl rozmyšlené. Kdyby to byl kluk, měl se jmenovat Alex. Ale je to holka. Jméno Rose se mi taky líbilo a nějak se k tomu hodilo.