Nesmrtelná trojka

13. Esme

Naomi
,,Nechceš na lov, nebo do města? Udělat si výlet?" ,,A co oni? Přece..." ,,Naomi, neboj." Přikývla jsem. ,,Tak město." Přikývl. ,,Tak se převleč do něčeho společenského. Dáme si pak večeři." Přikývla jsem a šla do svého pokoje. Spíš do své šatny a přemýšlela, co si mám vzít. Šaty? Sukně? Pomozte mi! Moc vás prosím!
Nakonec jsem se rozhodla pro krátké červené šaty pod kolena, červený opasek a třpytky od opasku nahoru, černé podpatky. Rty jsem si přetřela světle červenou rtěnkou. Podívala jsem se do zrcadla a něco mi tam chybělo! Vlasy! Copak s vámi uděláme?! Rozčesala jsem si je.
,,Naomi! Už jsi?" Povzdechla jsem si a podívala se na sebe. Ušlo to. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a sešla dolů. Děda na sobě měl černé rifle s bílou košilí. V ruce měl své černé sako a já se usmála.
,,Sluší ti to." Pochválil mě a já k němu přešla. ,,Děkuju. Tobě taky." Zasmál se a oba jsme šli do auta.
Jeli jsme celkem rychle a dojeli celkem brzo do města. Usmál se na mě a vylezl z auta. Nevím, kam chtěl, a tak jsem se nechala vést.

O dvě hodiny později
Naomi
Jedla jsem své špagety a dívala se na okolní lidé. Děda to postupně házel do pytlíku a díval se na ně taky, aby ho nikdo neviděl. Uslyšela jsem vzlyky a osoba, která se postavila od jednoho stolu, běžela na záchody. Neznepokojila by mě, kdyby mi ta osoba nepřipomněla jednu mou příbuznou.
,,Dědo? Já si Zajdu na záchod." Přikývl a já se postavila a následovala ji. Nikdo tu nebyl a já opatrně vešla. Opírala se o umyvadlo a dívala se na sebe v zrcadle.
,,Babi?" Zašeptala jsem do ticha a ona ke mně hodila svůj překvapený pohled. ,,Naomi! Zlatíčko!" Mateřsky a pevně mě objala. Hned jsem ji to oplatila. ,,Tak moc si mi chyběla a tobě to tak sluší!" Odtáhla se a prohlédla si mě od zdola nahoru. Zastavila se u mých očí a usmála se. Ona na sobě měla modré šaty dlouhé do půlky lýtek. Modrý opasek ji zvýrazňoval její štíhlý pas a na dekoltu na pravo měla tmavě modrou růži. Objala mě znovu a já pak ji hned vzala za ruku.
,,Babi! Pojď! Musí tě vidět!" ,,Kdo?" Zeptala se nechápavě a já se usmála. ,,Děda!" Vykřikla jsem a ona se rozzářila. Šli jsme k našemu stolu.
,,Carlisle?" Zeptala se babička a on se na nás rychle otočil. Jakmile ji spatřil, rychle se postavil. ,,Esme..." Vydechl a natáhl k ní ruku. Dotkli se a já se usmála. Carlisle ji pevně objal a pak ji dlouze políbil, kdybych je nevyrušila, byli by tu hodně dlouho.
,,Nepůjdeme ven?" Přikývli a děda mě objal okolo ramen. Na stůl dál peníze, kolik to tak stálo a objal babi okolo ramen. Rozešli jsme se ven a mě do obličeje zafoukal studený vítr.
Zalezli jsme do auta a vyjeli směr domů. Babička tu neměla auto a začala nám říkat, proč byla tady. Děda ji pak chytil pevně za ruku a já se usmála.
,,Nepojedeme k nám?" Zeptala se Esme a já, když jsem se dívala z okna, se na ně podívala. ,,Klidně. Naomi, chceš vidět ostatní, nebo nejsi..." ,,Ne dobrý. Já to zvládnu." Chápala jsem jeho směr obav. Byla jsem z nich velmi dojatá a překvapená, neměla jsem vůbec tušení, že jsou živí... A ta chvíle byla dost nevhodná. Byla jsem před celou jídelnou a všichni na mě čuměli jak na blázna a oni mi do toho moc nepomohli.
Můj tok myšlenek zastavil příjezd k nádhernému hnědému velkému domu. Spíše vile.