Nesmrtelná trojka

12. Setkání

Naomi
Šla jsem sama k mýmu novýmu ředitelovi. Škola tu byla pěkná a já se tu rozhlížela. Několik žáků se po mě dívalo. Jako kdybych spadla z Marsu, nebo co.
,,Vy jste ta nová žákyně, že?" Přikývla jsem a usmála se. ,,Slečna...." Začala přemýšlet a já se usmála. ,,Cullenová." ,,Cullenová?" Zeptal se překvapeně a sekretářka přestala dělat svou práci. Zírali na mě oba dva. ,,Eh... Ano."

Bella
Šli jsme na první hodinu, všichni se po nás tak divně dívali a šuškali si něco. Tohle se dělo, když jsme tu byli poprvé a teď znovu?
Sedli jsme si s Edwardem do zadní lavice a Edward se ke mně pak naklonil.
,,Ta dívka, která se sem přestěhovala, se jmenuje jak my. Cullenová." Dívala jsem se na něj chvíli a pak jsem nad tím přemýšlela. ,,Může to být shoda jmen?" Přikývl, ale jeho pohled vypovídal, že s tímhle moc nesouhlasí.

Oběd
Rosalie
,,Shoda jmen. Vy s tím naděláte." Mumlala jsem a oni protočil očima. ,,Kdo by to jiný byl, proboha." Pak jsme byli ticho, protože nějaká dívka vešla do místnosti a začala mluvit nahlas, že ta dívka jde.
Byli jsme taky ticho, čekali jsme a hypnotizovali dveře, protože jsem si říkala a i ostatní, kdo by to jinak byl.

Naomi
Vešla jsem do jídelny a všichni na mě zírali. Šla jsem ke kuchařkám a nabrala si jídlo. Četla jsem si při chodu a přemýšlela, co na mě tak všichni vidí.
Vzala jsem si to, mile se usmála na kuchařky a otočila se. Prolétla jsem celou jídelnu a zastavila se u jednoho stolu, který jako ostatní na mě zírali ale tohle.... Do očí se mi málem vrhly slzy, ale rychle jsem zamrkala a vypadla z jídelny. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože jsem si myslela, že je ten drak zabil.
Běžela jsem domů, ředitelovi jsem se omluvila, že mi je špatně a upíří rychlostí jsem běžela lesem.
Domů jsem dorazila za pět minut a Carlisle, který stál ve prostřed místnosti se na mě podíval.
,,Naomi, nemáš být ve škole? Co se děje?" Zeptal se na druhou otázku, když si všiml mých slz, které se mi začali kutálet po tvářích. Rozbrečela jsem se a on si mě přitáhl do náruče. Pak mi rukama chytl tváře a donutil se mě dívat do očí.
,,Oni... Oni... J-jsou t-tu..." ,,Kdo?" Zeptal se a setřel mi slzy. ,,Ro-rodina..." Chvíli se na mě díval a pak se usmál. Objal mě a já jeho. Odvedl mě k pohovce a já si na ni sedla.
,,To tě to tak vyděsilo?" ,,Překvapilo a... A dojalo.... Myslela jsem, že jsou mrtví." Zašeptala jsem a on přikývl.