Nesmrtelná trojka

34. Znovuzrození

Naomi
Tíha na mém srdci byla velká. Nedýchala jsem a to bylo pro mě nejhorší. Byl to takový divný kómat, ze kterého nebyl žádný východ.
Přemýšlela jsem nad tím, co dělá moje tělo. Neměla jsem žádné zmínky o tom, že bych se hnula anebo co se s ním stalo.
Dlouho, velice dlouho jsem nic necítila. Ale snažila jsem se tomu bránit. Musím nějak přinutit své tělo, aby se přeměnilo z vlkodlaka na upíra. To bude nejlepší řešení, jiné pro mě v tuhle chvíli není. To jediné jsem si zapamatovala, byla jsem naposled vlkodlak, než jsem ztratila vědomí a možná by mi pomohlo, kdybych se přeměnila na něco podobného.
Nevěděla jsem, jestli sedím, nebo ležím, nebo stojím. Chtěla jsem pohnout rukou, nohou, čímkoliv, abych zjistila, jestli žiju nebo nežiju.
Potom jsem začala počítat minuty, hodiny, dny a nakonec i roky. Cítila jsem tíhu a nakonec jsem pohnula rukou. Otevřela jsem oči a viděla tmu.
Natáhla jsem ruku nahoru, ale do něčeho jsem se bouchla. Bouchla jsem do toho oběma rukama a snažila se to něco otevřít. To ale prostě nešlo.
Bylo to tvrdé, ale na povrchu měkké. Prohledala jsem si kapsy a všimla si, že mám na sobě stejně černé krátké šaty. Neměli kapsy.
Soustředila jsem se na ruku a na něm se mi udělal malý plamínek ohně. Prohledala jsem to a zjistila, že jsem pravděpodobně v rakví. To je jak zlý sen.
Bouchla jsem do toho a zhasla jsem. Nevěděla jsem, jak se odtud dostat. Mohla jsem ale udělat přemisťovací kouzlo a podívat se ke drakům, pak bych se dostala ven. Super nápad!
Zavřela jsem oči a soustředila se na to místo. Na ty draky, okolí a vše.
Náhle jsem se objevila na tom místě. Sletěla jsem hned na zem, jelikož jsem byla vysláblá. Jakmile mě draci zahlédli, přiběhli ke mně. Přeměnila jsem se na člověka, ale hned mě rozbolela rána na břiše. Podívala jsem se na ni a přeměnila se na znovu na upíra. To musím pak domyslet.
Trochu jsem se prohlédla. Měla jsem dost bledou pleť. Byla nezdravá. Potřebovala bych se co nejrychleji najíst a napít. Nabrat síly.

Esme
Od té doby, co Naomi zemřela, se to tu změnilo. Každého tíží ta bolest a není to tady tak stejný. Hodně se to tu změnilo a není to tak radostný jak to bývalo.
Jsou chvilky, kdy se všichni nasmějeme, ale ty jsou krátké. Je to už něco málo přes dvacet let, ale pro nás upíry jen krátká doba. My žijeme dýl než lidi. Pro lidi by to byla čtvrtka života, oni by se přes to přenesli, ale u nás je to horší.
Nevím, jak Nick s Nellou to zvládají, protože ty se s Beccou a Mayou a Eleanor vrátili k sobě domů. I Sarah s Willem. Takže o nich nevím. A celá rodina, vše se prostě změnilo.
Někdy si voláme, ale nemluvíme o tomhle citlivém tématu. Voláme si v jen těch nejpotřebnějších chvilkách.