Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

II.

Ráno bylo opravdu krušné vzhledem k tomu, že Louis se do postele dostal až kolem čtvrté. Teď hodiny na stěně ukazovaly šest ráno a on byl vzhůru kvůli bolesti hlavy a nevolnosti. Zrovna se vrátil z koupelny, kde ho opustil celý obsah žaludku, když mu cinknul mobil na nočním stolku. Na horní liště se zračila ikona jeho nové aplikace, která mu oznamovala, že se právě stal členem skupiny "Umění je v duši a srdci". Trochu si poupravil vlasy ze spánku přeleželé na jednu stranu a pak se s mobilem v ruce opět svalil do peřin.

Dneska byl rozhodnut nikam nejít, jen ležet v posteli, poslouchat hudbu a zjišťovat, co všechno mu svět Instagramu může nabídnout. Ale ze všeho nejdřív bych se měl nasnídat a obléct, pomyslel si a tiše, aby náhodou neprobudil Shawna, protože ten by s ním pak celý den nepromluvil, se přesunul do kuchyně, tam už ovšem u plotny tančil Shawn a při tom si pobrukoval melodii písničky One more time od Britney Spears, která zněla v rádiu.
„Proč jsi tak brzo vzhůru?
Myslel jsem, že budeš ještě spát," Shawn vypískl dívčím stylem a rychle se otočil ke svému spolubydlícímu.
„Spát? Teď? Nezbláznil jsi se náhodou?" Přeměřil si modrookého nechápavým pohledem.
„Normálně spíš skoro do oběda a teď najednou v šest ráno?" Za tuhle větu si vysloužil ještě překvapenější výraz.
„Louisi? Je šest, ale večer..." Uchechtl se a otočil zrovna, aby stihl sundat z plotny hrnec přetékající polévky. Už zase polívka..., pomyslel si Louis a pak se podíval na digitální hodiny v kuchyni, které opravdu hlásaly velkými červenými čísly pět minut do šesti. Opravdu jsem spal tak dlouho?, první myšlenka patřila času z volného dne, který mohl strávit rozhodně lépe než v posteli a že mu ho bylo i patřičně líto. Stále mu to nešlo na rozum.

"Proč jsi mě neprobudil? Celá neděle v háji," zanaříkal a sedl do svého světlemodrého křesla, které si jako jednu z mála věcí v jejich bytě prosadil. Kdybyste vešli dovnitř jako zcela neznámý člověk, který se přišel podívat na nabídku bytu, mysleli byste si jistě, že tu žije nějaká postarší žena s několika kočkami a zálibou ve vyšívaní a ozdobných předmětech.Už ode dveří by vás zaujaly světle růžové závěsy a na každém kroku rámeček s fotkou květin, Cliffa nebo nějaké kočky, která se Shawnovi zalíbila. Celý byt se doslova topil v drobnůstkách a všemožných doplňcích, jejichž použití zůstávalo pro Louise tajemstvím i po šesti letech strávených se Shawnem v jedné domácnosti. Stěny vymalované starorůžovou by nikdo neočekával v bytě, ve kterém žijí dva muži, stejně tak vitrínu se sbírkami čajových servisů nebo fialkové přehozy na křeslech. To vše završoval měkký, heboučký koberec stejné barvy jako záclony. Vlastně Louisovo křeslo mezi tím vším působilo jako pěst na oko.

„Protože bys pak byl zase nafouklej a nebavil by ses se mnou celej den," odsekl mi a dál se věnoval vaření, zatímco Louisův mobil opět zacinkal a upozornil na členství ve skupině. Louis konečně zareagoval na volání po pozornosti a mobil odemkl. Jen co tak učinil na horní liště se objevilo na dvacet upozornění o příspěvcích. Jeho zvědavost zvítězila a on se dychtivě dotkl prstem jedné z těch lákavě vypadajících ikon. Hned na to se jeho Instagram otevřel a začal se načítat příspěvek uživatele S_buttefly a jeho naplnil ten pocit napětí znovu, ale tentokrát ještě silněji.

„Co je? Koukáš na ten mobil jako bys viděl ducha," Shawn se bez ptaní posadil na opěrku Louisova křesla a nestydatě mu koukal přes rameno. A opravdu Louis sledoval fotografii části obrazu a naplňoval ho známý pocit.
„Nic moc, jen ten obraz je moc hezký, ale jako bych ho už někde viděl. Podívej," nahl telefon trochu k Shawnovi a nechal ho, aby si fotografii detailně prohlédl.
„Ne, opravdu nevím, proč je ti to povědomé, nikdy jsem něco takového neviděl. vypadá to jako část něčí čelisti, ale nejsem si tím jistý, ukaž, můžu?“ Vzal si mobil do rukou, ještě jednou přeletěl fotku očima a pak přešel na profil onoho autora toho díla. Překvapeně zvedl pohled zpět k Louisovi, který jeho počínání napjatě sledoval.

"Tak...?" Zeptal se po minutě ticha, které přerušoval jen tikot hodinek na zápěstí jeho spolubydlícího a vzal mu mobil z ruky.
"On nebo ona nemá žádný jiný příspěvek, tohle je poprvé, co něco přidal," promluvil Shawn konečně, když viděl Louisův nechápavý pohled na prázdnou stránku pouze s obrázkem, který již oba viděli.
„To je zvláštní, no nevadí, třeba zítra zase něco přidá,“ pokrčil rameny modrooký, přešel k lednici odkud si vzal jablko a vrátil se do postele.

Spát se mu nechtělo, přemýšlet bylo momentálně moc bolestivé, proto ze zásuvky nočního stolku vytáhl sluchátka a zaposlouchal se do písničky oblíbeného zpěváka, na jehož koncertě byli se Shawnem loni v létě, Liama Payna. Při znění posledního refrénu, kdy Louis už skoro spal, ale hudbu náhle přerušil zvuk upozornění.
Hned se na ně šel podívat. Mezi novými příspěvky bylo pár opravdu zajímavých, zhruba tři týkající se abstrakce a jeden, který všichni řešili kvůli použití minimalizmu a tématu kouření. Ovšem Louise upoutal další kousek malby od S_buttefly a jeho srdce nevysvětlitelně zaplesalo, na fotce se totiž začínal rýsovat koutek jistě  usmívájících se úst. Jen tak z nudy si představoval, jak bude obraz vypadat a pak ho ovládla únava a on s myšlenkami na tajemnou osobu na opačném konci obrazovky odevzdal svou mysl do rukou snů.

Druhý den, šest ráno

Louis s otráveným povzdechem vypnul budík dosti nevybíravým způsobem upozorňující, že je čas vstát a jít do práce. Po noci, kdy se mu zdálo tolik matoucích snů a spal jako zabitý, se mu do toho ruchu v kanceláři vůbec nechtělo, ale bohužel musel. Pokud totiž neležel na smrtelné posteli, nebo neprodělával černý kašel, šéf by mu jeho nepřítomnost neomluvil.

Shawn se budil pravidelně jako hodinky přesně pět minut před šestou a za oněch pět minut stihl Louisovi připravit snídani s sebou, kávu i svačinu do práce. Nikdy nepochopil, jak to zvládal.
„Dobré ráno,“ zívl si, když už oblečený a přichystaný vylezl z pokoje.
„Dobré, taky by ses mohl naučit dělat svačiny, jestli si myslíš, že mě to baví, tak jsi na omylu... Navíc našel jsem si brigádu v knihovně na ranní směnu a brzy už si snídaně budeš dělat sám,“ Louis jen přetočil očima a vzal si připravené jídlo.
„Jasně, mami. Čau, musím jít,“ řekl a zmizel za dveřmi bytu.