Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XXVI.

„Myslíš Jamieho?“ Oba povytáhli obočí. Harry nad svou otázkou a Louis překvapením, že kudrnka řekl doktorovi křestním jménem.
„Takže už je to Jamie, jo?“ Náhle podrážděný tón Louisova hlasu přiměl Harryho se pousmát.
„Koukám, že nejsem jediný, kdo tady žárlí, co?“
„Jenže já mám důvod.“
„Vážně? Tak ten chci tedy slyšet,“ nahodil zaujatý výraz a podepřel si hlavu rukou.

„Ty jsi totiž tak krásný, že si tě musím hlídat, aby mi tě někdo náhodou neukradl,“ lehce stiskl ruku kudrnatého ve své a ten mu věnoval zářivý úsměv.
„Jak je možné, že dokážeš i na něčem, jako je žárlení najít něco krásného a romantického?“
„To já prostě umím a nezamlouvej Jamieho!“ Louis si překřížil ruce na prsou.
„Já ho nezamlouvám! Tvoje sestra s ním jde o víkendu na v podstatě rande a u zpovědi jsem já, tohle nechápu,“ po téhle větě nastalo ticho.

Kdyby teď Harry mohl vidět Louisův obličej, asi by se o něj začal bát. Překvapení se totiž rychle měnilo na vztek a on pomalu měnil barvu. Pak zhluboka vydechl a už zase normálně se zeptal.
„Na rande? S chlapem, kterýho poznala včera? Do háje, vždyť se vůbec neznají! Je ona normální? A proč mi to neřekla?“ Louis zněl, jako by neměl daleko k výbuchu.
„Na otázku, jestli je Addie normální, odpověď znáš a myslím, že ti to neřekla právě proto, že ví jak bys reagoval. Lou, ona už není dítě. Nemůžeš ji držet jako ptáčka ve zlaté kleci. Podívej se na nás, nikdy jsme nebyli rozumní. Byly jsme děti, ale už tehdy jsme věděli, že se milujeme a že chceme být napořád spolu.“ Harry domluvil a Louis ho nečekaně objal.
„Máš pravdu, zlato. Já jen- neumím se mi smířit s tím, že už není moje malá sestřička a je to těžký...“ povzdechl si modrooký.
„Ona jí bude navždy.“

~~~

Addie se s rudými tvářemi culila do mobilu. Seděla v kuchyni u Louise v bytě a nedělalo jí žádný problém, že není sama. U stolu vedle ní totiž četl svou knihu a pil kávu Shawn a po očku ji sledoval, čehož si ona vůbec nevšimla.

„Kdo je ten šťastný, smím-li se ptát?“ Dívka sebou cukla a své velké modré oči přesunula na svého o tři roky staršího kamaráda.
„Neřekneš to bráchovi?“ Shawn gestem naznačil, že má ústa na zámek a jelikož s ním tmavovláska nebydlela a nevěděla, že byl taková drbna, že by porušil i omertu při klábosení se sousedkou, věřila mu a začala zpívat.
„Je to doktor, neurolog a neurochirurg v nemocnici, kde teď leží Lou. Jmenuje se Jamie Malik a má dvojče, bratra Zayna. Pozval mě v pátek na večeři. Věřil bys, že budu mít takový štěstí?“

Shawn zaujatě upil ze svého šálku.
„A jak vypadá? Je hezký?“
„A jak! Je o dost vyšší než já a myslím, že i Louis je menší, ale není zase tak vysoký jako Harry. Je snědý, má černé vlasy a hnědé oči. Je úplně úžasný,“ vydechla zasněně.
„Podle popisu bude dost hezkej, ale já mám stejně radši malý blonďáky...“
„A já bych ti ho stejně nedala.“

~~~

„Harry, co bys tomu řekl, kdybych ti nabídl společné bydlení?“ Už se skoro stmívalo, ale Harrymu se nechtělo volat Addie, aby pro něj přijela a aby pak zůstal zase sám. Bavili se o nich, o budoucnosti a došlo i na téma bydlení, které nakousl Louis.

„Loui, už teď spolu v podstatě bydlíme.“
„To ano, ale… já myslel, že bychom se oba přestěhovali někam do většího, totiž pokud se ta operace povede tak budeme potřebovat víc místa, ty maluješ, já bych už opravdu potřeboval svou pracovnu a i Bella a Cliff jsou dost velcí, takže prostě by bylo nejlepší najít pro nás nějaký větší byt.“
„Asi ano, ale kde na to chceš vzít peníze?“
„Mám něco ušetřeno a vydělávám taky dost, takže by to neměl být velký problém.“
„Takže spolu budeme bydlet sami? To by bylo úžasný!“

„A pojedeme spolu na dovolenou k moři!“ Harry vykulil oči, u moře nikdy nebyl.
„Lou, nepřeháníš to? Je to sice moc hezké, ale taky drahé,“ Louis ho umlčel prstem na rtech.
„Moje princezna si zaslouží jen to nejlepší,“ vlepil mu drobný polibek do koutku úst a ač byl jen úplně maličký, ucítil na jazyku vůni malinové pomády.
„Smím tu princeznu poznat?“
„Ty jsi ta princezna, trdlo,“ modrooký se naklonil, aby mohl svého přítele políbit tentokrát pořádně, jak se sluší a patří. Ten polibek by byl mnohem delší, ale přerušilo ho vrznutí dveří.

„Louisi, moc se omlouvám, že vás ruším, ale návštěvní hodiny skončily před půl hodinou a za chvíli dorazí hlavní sestra. Myslím, že by se jí nelíbilo, že dělám ústupky kvůli známostem,“ Danielle zněla upřímně, ale Harrymu se stejně vůbec nelíbilo, že se k jeho Louimu tak má.
„Dobře, Dan. Harry, budeš muset jít, ale napíšeme si, ano? Musíme probrat tu dovolenou,“ Harry jen nerad pustil Louisovu ruku a odešel. Teď se cítil šťastný.