Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XVI.

Harry seděl na posteli a nechal Addie, aby mu rozhrabala celou skříň. Ta vytahovala jedno triko za druhým, pak se vrhla na košile dokud neuviděla Harryho nejoblíbenější světle modrou. Po té přešla konečky prstů a jako by byla z porcelánu ji položila na postel vedle svého kamaráda.

„Vybralas tu modrou, viď?“ Zašeptal hladíc jemný povrch košile.
„Jak to víš?“
„Protože má barvu jako Louisovi oči, pamatuju si, že jsme ji kupovali společně,“ smutně se usmál a Addie ho s povzdechem objala pokládajíc si hlavu na jeho rameno.
„Zase budete spolu, osud vás zase svedl dohromady, takže to prostě musí vyjít, uvidíš,“ snad nejsi úplnej idiot, bratře, dodala si v duchu.
„Vážně si to myslíš?“
„Ne, já to vím,“ ujistila ho, ač si tím zase tolik jistá nebyla.

~ ~ ~

„Ahoj, Harry pojď, jsem tady autem, dovedu tě k němu,“ Louis ho našel téměř okamžitě a hned ho za ruku vedl k autu, ač o něm nepadla ani zmínka. Addie Harrymu poradila, aby si dnes nebral Bellu a nabídla se, že s ní zůstane.

„Dobře, ale kam vůbec pojedeme? Do telefonu jsi mi nic o autu neříkal,“ zamračil se. Neměl moc rád překvapení a zvlášť teď, když byl v podstatě bezbranný. Odpovědi se však ani po hodné době nedočkal, ale cítil na sobě přímo rendgenový pohled a to na druhou stranu lichotilo. Košile asi stále působila stejně jako před lety. Zaposlouchal se do zvuků v okolí a slyšel pomalu se vytracející městský ruch.

„Už nejsme ve městě, že? Mám se začít bát, kam mě vezeš?“ Zeptal se opatrně, přeci jen nevěděl, jak moc se Louis za dobu od nehody změnil, ale důvěřoval Addie. Ta by mu nedovolila nikam jet, kdyby se bála, že se mu může něco stát.
„Věřím, že tohle se ti bude líbit a bát se nemusíš, rozhodně nemám v plánu cokoliv, co by se ti nelíbilo.“ Z jeho hlasu byl slyšet úsměv a to přimělo k úsměvu i Harryho. Chvíli bylo ticho než kudrnku napadla trefná poznámka k tomu, co Louis řekl.

„Mluvíš se mnou jako s holkou, která dnes zažije první sex,“ řekl, aniž by nad tím delší dobu přemýšlel a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Louis prudce škubnul volantem až gumy zapištěly.
„C-co jsi to říkal?“ Vyjekl Louis skoro až vyděšeně. A Harry to chápal, jistě si myslel, že je nevinnost sama.
„Ehm, ale nic,“ zachichotal se tiše.

Jeli ještě asi pět minut, během kterých se Harry snažil držet jazyk za zuby a Louis vytěsnit z hlavy slova jeho společníka.
Takový andílek, tohle přece nemohl vymyslet sám, tohle nemohlo být z jeho hlavy.
„Jsme tady,“ Harry sebou trochu cukl, ale když si uvědomil význam Louisových slov natěšeně se usmál, odepnul si pás a to už mu Louis otevíral dveře.

„Jo, musím se zeptat, umíš plavat?“ Louis Harrymu pomohl vystoupit a kudrnatý se na chvíli zamyslel. Naposledy plaval před nehodou, ale tohle se snad nezapomíná. Jako jízda na kole, ne?
„Ano umím, ale nemám plavky,“ začervenal se a Louis měl chuť dloubnout ho do ďolíčku, který mu vyskočil na tváři.
„Můžu ti půjčit svoje, jestli se stydíš.“
„To ne, bylo by mi hloupé, že bys pak neměl plavky ty,“ zavrtěl hlavou Harry.
„Tak já ty plavky nechám v autě, ať jsme na tom stejně.“
„To zní fér,“ jsem v prdeli, pomyslel si hned Louis, protože doufal, že Harry si to rozmyslí.

Harry se nechal odvést do šatny, kde si sundal všechno oblečení a kolem boků si uvázal ručník.

Louis udělal to samé a pak se zase sešli v chodbě.
Harry cítil, že ho sleduje, ale rozhodl se to nechat být a Louis tak dál bezostyšně hltal pohledem všechny odhalené křivky jeho těla. Teď si byl jistý, že tohle nebyl nejlepší nápad na rande, jelikož s Harrym bylo těžké se ovládat, i když byl oblečený.

Všiml si, jak si jednu z kudrlin natáčí na prst a tváří se zamyšleně, nechtěl jeho přemýšlení jakkoli narušovat, ale musel mu říct všechno.
„Harry, já jsem to tady zamluvil, takže tady nebude nikdo jiný. Jen my,“ Harry se na něj otočil s překvapením ve tváři, ale pak se jen zatáhl za pramen vlasů, které stále držel a pohodil ramenem.
On se mi fakt zdá, Louis nechápal, že ten nevinný andílek si s ním právě hodlal zaplavat, když tu budou jen oni dva a navíc oba nazí. Buď v něj musel mít až nebezpečnou důvěru, nebo byl hloupý.

„Chceš jít hned do vody?“ Na otázku Harry reagoval jen pokýváním na znak souhlasu.
„Tak se mně chytni, do bazénu vedou schody, povedu tě,“ Harry se zhluboka nadechl, pustil ručník, který hned spadl na zem a Louis se snažil udržet oči nahoře. Zas a znova studoval Harryho tvář a ač už ji znal nazpaměť, tak si držela jeho pozornost, dokud s Harrym nestáli po břicho ve vodě.

„Jsi nádherný,“ zašeptal proplétajíc si s ním prsty a on se pod jeho lichotkou zarděl.
„To neříkej, budu se červenat,“ usmál se pohnul ve vodě rukou, jako by měl v úmyslu vyšplíchnout vodu a pak si to rozmyslel.
„Už se červenáš, ale je to pravda,“ Louis pohladil Harryho růžový líc jen jedním prstem a ten pod jeho dotekem přivřel oči.

„Můžu něco zkusit?“ Šeptl kudrnatý a po souhlasu obě ruce přiložil na obličej staršího a tak něžně jako kdyby hladil křídla motýla, začal obkreslovat Louisův obličej.
Prsty obkreslil obočí, oči, kde se chvíli zastavil u řas, které byly delší, než bylo u lidí obvyklé, z nosu volně přešel na lícní kosti a čelist, u které měl pocit, že kdyby více přitlačil, pořeže se. To nejlepší si nechal nakonec. Rty nejdříve jen lehce obešel ukazováčkem, než si troufl dotknout se jich úplně. Byly snad ještě více hebké než si pamatoval. Horké a jejich barvu si do teď pamatoval úplně do detailu.

„Harry?“
„Pšš, nic neříkej,“ Louisův dech se zadrhl, když ho Harry políbil. Nejdřív měkce a jemně, po chvíli hladově a vášnivě a modrooký nevěděl, kde mu hlava stojí.
Poddal se tomu zaplavujícímu pocitu, který na něj Harry přenášel a přitáhl si ho za boky k sobě.
Jako líbat sen, pomyslel si vyzvedajíc si ho za zadek do vzduchu.

Stáli tam, oba nazí, v chladivé vodě krytého bazénu a jediným dlouhým polibkem si říkali vše dosud nevyřčené.
Když se od sebe odtrhli, sotva lapali po dechu, ale usmívali se.
„Tma má barvy duhy,“ rozesmál se Harry a Louis neodolal a políbil ho znovu.