Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XXII.

Štědrý den proběhl vcelku v klidném duchu, ač spojení Addie a přiopilého Eda neznělo klidně ani trochu.
Louis dal Harrymu vůni, která se mu tolik líbila, když byli společně v obchodním centru a kokosové sprchové mléko, které zase dokonale vonělo jemu. Chtěl do dárků zakomponovat i modrou barvu a tak skončil v obchodě se spodním prádlem, kde koupil pár moc hezkých modrých kalhotek, které ovšem nepředával pod stromečkem, ale později, když už byli sami.

Harry oproti tomu strávil dlouhý čas na Addiině gauči a probíral s ní dárky, které by mohl koupit. Ovšem ani po odchodu od ní, nebyl rozhodnutý a stále měl pochybnosti.
Nakonec od něj Louis dostal řetízek s přívěskem papírové vlaštovky s vyrytým nápisem Jsi mou duhou a nové CD Liama Payna, což mu poradila Addie.

Oba byli nadšení, i když Harry se po zjištění, co je v posledním dárku, ještě dlouho červenal a snažil se skrýt nadšení, protože nechtěl dát tolik najevo svou úchylku v dámském oblečení.

„Takže máš radost? Nemyslíš si doufám, že jsem úchylák," ptal se Louis, když leželi vedle sebe a pokoj se nořil do přicházející noci.
„Myslím," usmál se kudrnatý a Louis se nepatrně zamračil, „ale to si myslím i o sobě, protože se mi to moc líbí," zasmál se, poté co jeho modrooký přítel nahlas úlevně vydechl.
„Vyděsils mě, ale jsem šťastný, že jsi tak úžasný."
„Dobrou, Lou."
„Dobrou," přitiskli se k sobě a ve společném objetí usnuli.

~~~

„Lou, klid, máma s tátou si tě oblíbí, uvidíš," čím blíž byla zatáčka k Harryho rodnému městečku, tím nervóznější Louis byl a ač se to snažil skrývat, Harry to vycítil.
„Jenom aby. Rodiče většinou nebývají nadšení z nabíječů svých dcer..."
„Ale já jsem jejich syn, Louisi."
„O to hůř!"

V podobném duchu se nesl rozhovor po zbytek cesty, než zaparkoval před menším rodinným domkem se světle žlutou fasádou a truhlíky s karafiáty v oknech.
Oba vystoupili a ještě než stačili zazvonit, ve dveřích se zjevila tmavovlasá žena, která podle podoby nemohla být nikým jiným než Harryho matkou.
„Harry, zlatíčko moje, ani nevíš, jak jsem se na vás na oba těšila! A ty sem pojď taky!" Vtáhla kudrnáče do objetí a následně nečekaně objala i Louise, který jí objetí nesměle opětoval.
„Mami, neudus mi ho," smál se Harry, protože přesně věděl, jaká jsou její objetí a jeho máma Louise pustila, načež se on zhluboka nadechl.

„No tak, nestůjte venku a pojďte dovnitř do tepla," Louis byl překvapený, že na něj Harryho máma reagovala tak nadšeně, čekal všechno, ale tohle ne.
Dům nebyl zevnitř o nic méně krásný než zvenku.
Na stěnách visely zarámované fotografie rodiny Stylesovi a Louis se tak mohl v podstatě vrátit v čase a podívat se, jak Harry vyrůstal z rozkošného miminka ve stále stejně rozkošného mladého muže.

„Desi! Už jsou tady!" Prošli jsme dlouhou chodbou až k velké místnosti, kde v křesle seděl muž okolo padesátky a na gauči mladá blondýnka a černovlasý mladík s až průsvitně bílou pletí.
„Ahoj, tati!" Harry asi už po paměti přešel ke křeslu a objal muže v něm, který se šťastně usmál a kolem očí se mu objevily vějířky vrásek, stejné jako vždy míval Harry.
„Harry! Moc jsi nám s maminkou chyběl," v té chvíli si blondýnka odkašlala.

„A já jsem snad vzduch? Bratříčku, jak dlouho to je? Tři roky?" Kudrnáčkovi se rozzářily oči.
„Gemmo! Přesně čtyři roky, pět měsíců a jedenáct dní," vrhl se své sestře do náruče, kterou mu sama nastavovala.
„Ty sis to vážně počítal, co?"
„Vždyť jsem ti to říkala, teď aspoň vidíš, že jsem nelhala," ozvala se Harryho máma pokládajíc tác s čajem a sušenkami.
„Ano, počítal, aby ne, moc jsi mi chyběla, ale povídat si můžeme potom. Teď bych vám moc rád představil svého přítele, tohle je Louis," pevněji stiskl jeho ruku, kterou držel a usmál se, jako když slunce vyjde zpoza mraků.

Louis si trochu nervózně odkašlal a natáhl ruku k Harryho otci.
„Moc mě těší, pane Stylesi. Jsem- jsem Louis Tomlinson a opravdu vás moc rád poznávám," zakoktal se, ale větu nakonec dořekl. Chvíli bylo hrobové ticho.
„Tak takhle by to tedy nešlo," Harryho táta se začal zvedat a Louis měl chuť utéct. Řekl něco špatně? Proboha, určitě řekl něco špatně!
Vyšší muž se zastavil až u Louise, který měl nohy náhle ze želé a pak se k němu natáhl a vtáhl ho do medvědího objetí.
„Zaprvé, u nás se vítáme zásadně objetím, podání ruky si nech pro šéfa nebo učitelku a zadruhé mi říkej Des, jsme teď přece v podstatě rodina, ne?" Zasmál se Des a Louisovi spadl ze srdce kámen velikosti planety.
„Ano- tedy dobře, pan- Desi," tím měl za sebou seznámení s rodiči, takže to nejhorší, aspoň si to myslel.

„Ahoj, Louisi, já jsem Gemma, Harryho sestra," okamžitě byl opět zajat v objetí tentokrát Harryho sestry.
„Ahoj," hlesl stále trochu vyděšeně, když mu Gemma začala šeptat u ucha.
„Můj bratr je ta nejcitlivější a nejúžasnější bytost na tomhle světě, věřím, že ho máš opravdu rád a neublížíš mu. V opačném případě si tě totiž najdu a přilepím ti genitálie k noze izolačkou. Doufám, že si rozumíme," odtáhla se s úsměvem a Louis znovu k smrti vyděšený jen představou, že to dívka udělá.
„Klid, mně tím samým vyhrožoval Harry, když jsem začal chodit s Gemm, asi to mají v rodině," mrkl na něj ten černovlasý, „jinak jsem Aiden."

~~~

Všichni se nakonec ukázali být velice příjemní a Louis si v jejich přítomnosti připadal opravdu fajn. Smál se a bavil se jako doma.
Harry ho pak vzal nahoru a ukázal mu svůj pokoj, který mu rodiče nechali, kdyby se někdy potřeboval vrátit domů.

„Harry, můžeš jít na chvíli sem?" Ozvalo se zezdola a on se s pomocí hole a zábradlí vydal za Anne, jak se Louisovi jeho máma představila.
Louis nechtěl, ale něco mu říkalo, aby si Harryho pokoj prohlédl trochu víc a tak prošel Harryho sbírku CD, přečetl si názvy knih v jeho knihovně a probral hromadu plyšáků.

Nakonec si lehl na jeho velice pohodlnou postel. Ovšem při setkání jeho hlavy s polštářem se ozval zvuk mačkání papíru a tak pod něj sáhl a vytáhl fotku z polaroidu z fotobuňky. Byl u ní nápis "Navždy budeš nejcennější věcí, která kdy bude má" a při pohledu na fotku nahlas zalapal po dechu.