Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XXIV.

„Prosím, řekni, že je to nějaký omyl!"
„Bohužel není, měl u sebe doklady, proto tak rychle zjistili kontakt na mě, měl mě uvedenou jako kontaktní osobu. Prosím, snaž se nevyšilovat, už tak mám problém se soustředit na řízení," byla to pravda. Addie se klepaly ruce a kdyby Shawn nebyl po noční, požádala by ho, aby je do nemocnice odvezl, ale takhle by to bylo bezohledné.

„Nevyšilovat? A to jak? Addie, Louis je v nemocnici a předtím jsem mu řekl tak ošklivou pravdu, ani jsem mu neřekl, že ho miluju, co když - co když..." Harrymu se zlomil hlas a Addie se snažila zatlačit slzy. Nechtěla takhle uvažovat, ještě ani nevěděli, jak na tom Louis je a už mysleli na nejhorší.
„Harry, ne! O tomhle už nechci slyšet. Louis může být už v pořádku a my nesmíme takhle přemýšlet, tak se vzpamatuj!" Zbytek cesty proběhl v tichosti, jelikož Harry by znovu začal vyšilovat a Addie radši myslela na něco jiného, cokoli co jí přišlo na mysl.

~~~

Nemocnice Svatého Vincenta byla v Anglii vyhlášená, proto se nebylo čemu divit, když na všech deseti parkovištích bylo plno. Addie tedy byla nucena zaparkovat ještě o kus dál na soukromém parkovišti nějakého paneláku a riskovat tím odtah auta.

Jako každá jiná nemocnice však i tahle vyhlížela nevlídně a studeně, jak zvenku, tak zevnitř a stejně se chovala sestra na recepci, zvláště pak když Harry řekl, že je Louisův přítel. Díky bohu Harry nemohl vidět její znechuceně protažený obličej, ale Addie se tím nenechala rozhodit a s úsměvem sestřičce řekla, že si Louise najdou sami, ale aby počítali se stejně přívětivou recenzí.
Pak vzala Harryho za ruku a se vztyčenou hlavou se vydala k informační tabuli, kde našli traumatologii a po zelených šlápotách se vydali k výtahům a následně v šestém patře doleva, kde obrovská cedule oznamovala, že jsou na správném místě.

„Dobrý den, mohl byste nám prosím prozradit, na kterém pokoji najdeme Louise Tomlinsona?" Zastavila Addie jednoho doktora z tohoto oddělení a ten si je přeměřil přísným pohledem, díky kterému si Addie začínala opět připravovat výhrůžku špatnou recenzí. Ovšem doktor ji mile překvapil.
„Jste rodina?"
„Ano, tedy já jsem jeho sestra a tady Harry je jeho přítel," doktor se nejdřív zamračil, ale pak se usmál.

„Je na pokoji číslo pět a zrovna teď je vzhůru, myslím, že vás moc rád uvidí, už se ptal, jestli k němu budeme moci někoho pustit," odmlčel se, když je dovedl ke dveřím číslo pět, „ale mám pocit, že ocenil možnost mluvit nejdřív se svým přítelem. Jste Harry Styles, že ano?"
Addie se zamračila, ale neprotestovala.
„Ano, to jsem," zmateně odpověděl Harry a vzal za kliku bílých dveří.
„Řekni mi až budu moct já si tady zatím popovídám s panem doktorem," Addie se otočila k mladému doktorovi, který se tvářil trochu rozpačitě, ale pak jí úsměv nesměle opětoval.

Harry vešel do pokoje a zatím slyšel pouze pípání přístrojů kontrolujících životní funkce, ale pak zaslechl Louisův nakřáplý hlas.
„Harry," hlesl a on pomocí hole přešel ke křesílku vedle nemocničního lůžka.
„Jsem tady, Lou," Harry ucítil Louisovu studenou ruku na svojí a chytil.
„Harry, já si vzpomínám," v jeho hlase byl slyšet úsměv a Harry nemohl jinak než se taky usmát.
„Vážně? To je...," stiskl jeho ruku, chtěl říct úžasné, ale pak si uvědomil, co jejich společná minulost obsahuje a začal mít mírné obavy.
„Vážně a vím, že jsi mi včera říkal pravdu. Vím, co se před lety stalo a vůbec nechápu, že mě potom, co jsem způsobil, dokážeš mít rád," Louis se sám pro sebe smutně usmál.
„Ale já tě nemám rád," tahle slova vzala Louisovi nejen úsměv, ale i naději, že by to mohlo být zase jako dřív, ovšem Harry neskončil, „já tě totiž miluju, Lou," zasmál se a do očí modrookého vhrkly slzy.
„Asi bych si na tyhle infarkty měl zvyknout, co? Taky tě miluju, blázínku."
„Stoprocentně, mně už se totiž nezbavíš."

~~~

„Takže, co ti vlastně je?“ Zeptala se znovu Addie, která už stačila z pohledného doktora vymámit nejen jméno, ale i telefonní číslo a teď seděla v křesle vedle Harryho.
„V podstatě nic moc, jen mě odsud nechtějí pustit dřív než za týden, protože jsem měl otřes mozku, takže musí udělat nějaký testy nebo co. Pro mě je stejně nejdůležitější, že se mi vrátila paměť a mám Harryho,“ usmál se na kudrnáčka, který se odmítal pustit jeho ruky.

„No a když už jsme u těch návratů... Mluvila jsem s Jamiem a-“ Louis jí skočil do řeči.
„Kdo je sakra Jamie?“ Zavrčel modrooký, ale jeho sestra jeho nevrlost ignorovala.
„To je ten doktor, co nám řekl, kde Louis leží, víš Harry? A začali jsme si povídat o tobě.“
„O mně?“ Překvapeně vykvíkl Harry a zamyslel se, o čem ohledně jeho by se mohli bavit.
„Jo, o tobě a o tom, jak jsi oslepl. Jamie je totiž neurolog a neurochirurg, to znamená, že se zaobírá a operuje i mozek.“
„Kam tím míříš, Addie?“ Zašeptal Louis, tušíc o co jde, ale nechtěl to zakřiknout.

„Harry by mohl znovu vidět...“