Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

VIII.

„Takže znova, jak se vy dva znáte?" Addie stála opřená rukama o stůl, za kterým seděl Louis s Harrym a seč jí síly stačily, se snažila pochopit to, co se tu právě stalo.
„Já sem chodím s Edem na oběd a Harry tady seděl, napoprvé se seznámil jen s Edem, ale včera...včera," Addie se podívala na svého bratra, který si hrál s prsty, tak jak to dělal vždy, když byl z něčeho nervózní.
„Včera jsem se sem přišel náhodou najíst a tak nás Ed představil a vlastně jsme spolu poobědvali, viď Loui?" Harry se usmál a Louise jen vědomí, že se usmívá nutilo zvednou pohled a zas a znovu ztratit dech.

Dokázal by jen sedět a sledovat ho, což ostatně i teď dělal. Kdyby existovala láska na první pohled, bylo by to přesně takové, jako to, že jediný úsměv dokáže roztančit vaše srdce jako právě to Louisovo. Louise k němu lákalo úplně všechno. Krémová, na dotek jistě jemná kůže, která ho přímo volala, aby se jí dotkl. Úsměv vyvolávající vzpomínky na horké sluneční paprsky z léta a vlnité, lesklé vlasy, do kterých by tak rád zabořil prsty a hrál si s nimi. Dokonalý, problesklo mu myslí při pohledu na něj.
„Louisi? Jsi v pořádku?" Neuvědomil si, že se Harry přestal usmívat a teď se tváří spíše zmateně, protože mu neodpověděl.
„Uh, promiň, ano, včera jsme se s Harrym seznámili při obědě." Odpověděl a dal si záležet, aby byl široký úsměv, jenž se na jeho tváři usadil, dobře slyšitelný.

„Ah tak, no dobře, tak tohle je můj milovaný, nepořádný, nedochvilný a neuvěřitelně otravný bratříček Louis," zasmála se Addie, Louis ji pod stolem kopl do holeně, ale Harry se k jeho potěšení jen zachichotal, což shledal nesmírně roztomilým.
„A tohle je Harry, nesmírně čistotný, vždy a všude včas a příjemný společník za všech okolností..." ještě chtěla pokračovat, ale tentokrát ji zastavilo kopnutí z Harryho strany.
„Au! Co je vždyť říkám jen pravdivé a hezké věci!"
„To sice ano, ale zní to jako by ses mě snažila udat v pořadu "Najdu svého panička?""
„Není to pořád se psi?" Podivila se Addie a nepatrně se zamračila.
„No právě!"

~~~

„Tak jo, kluci, já vás tady nechám, zanedlouho mi totiž začíná... Oblíbený seriál," spiklenecky na svého bratra mrkla a rychlým krokem opustila restauraci.

„Proč mám pocit, že žádný seriál nesleduje a chtěla nás jen nechat samotné?" zasmál se tiše Harry.
„Protože to je celá ona, přesně tohle měla v plánu od začátku," byla to pravda. Addie, už když sem Louise vedla, měla naplánované, jak se v sedm hodin zvedne a nechá ty dva spolu.

„Tak... Nezajdeme někam jinam?" Zeptal se opatrně Louis, nechtěl, aby si Harry myslel, že má snad nějaké postranní úmysly, ač si je uměl zrovna s ním představit velice živě.
„A máš na mysli něco konkrétního, kam bychom mohli jít?" usmál se Harry nevinně a nebýt těch zatracených brýlí, Louis by viděl, jak zamrkal.
„Myslel jsem - kousek odsud je klub Sweet...cosi, nedávno mě tam vzala sestra."
„Sweet point, já jí ten bar ukázal, ale můžu ti věřit, většinou musím lidi, se kterými chodím pít znát déle," zatvářil se vážně, ale koutky mu cukaly do úsměvu.
„Čestné skautské, že do půlnoci budeš doma, prince-" Louis se zasekl, nepřehnal to trochu? Harry se však se smíchem už zvedal od stolu pobízejíc Bellu.

„Neříkej, žes byl ve skautu a opravdu jsi mi právě chtěl říct princezno? Zrovna tebe bych na přezdívky netipoval." Zahihňal se a nechal se Bellou odvést před restauraci, kde už nebi vládly hvězdy. Louis si až teď povšiml, že je Harry dost vysoký a nemálo ho převyšuje.
„No, ve skautu jsem chyběl, ale slib dodržím vždy, pokud se nejedná o to přijít někam včas, to je můj problém," poškrábal se na zátylku a pak chvíli jen v tichosti šli vedle sebe a společnost jim dělal jen čerstvý sníh křupající pod nohama.
„

A ta princezna?" Přerušil ticho Harryho sametový lehce chraplavý hlas, který menšímu způsobil husí kůži po celém těle.
„Mám trošku úchylku na přezdívky, to uznávám," dnes už asi po desáté si Louis přišel v rozpacích a pokaždé v tom měl prsty Harry.
„To je dobrý, princezna se mi líbí...ale když říkáš úchylku, co takhle daddy?" Skoro až zašeptal a Louis nahlas zalapal po dechu. Tohle nečekal ani v nejmenším a měl pocit, že asi omdlí, jestli to Harry ještě jednou řekne.

„N-není na to trochu brzy?" Trochu zadýchaně a koktavě promluvil a Harry už tentokrát neskrýval pobavený smích.
„Umím si živě představit, jak se tváříš, proboha, byl to vtip," rozesmál se naplno a Louis si chtěl vrazit facku nebo radši dvě.
„Uhm, samozřejmě, co jiného by to mělo být? Známe se ani ne dva dny," jeho tváře přímo hořely a radši hypnotizoval Bellu, než aby se podíval na Harryho.
„Jsme tady," hlesl tiše, když asi dva metry od nich zablikala růžová světla názvu baru.

~~~

„Loui, zlobíš se?" Zeptal se Harry, když spolu seděly v jednom z boxů v klubu a každý upíjel ze svého koktejlu.
„Ne, proč?"
„Protože nemluvíš."
„Já jen přemýšlím."
„O čem?"
„Vlastně o tobě, zajímalo by mě, jakou barvu mají tvoje oči, pořád máš ty brýle," Harry pootevřel pusu, Louisova prosba ho zaskočila, protože zatím nikdo nechtěl vidět jeho oči. Koho by taky zajímal slepý kluk? Aspoň takhle o sobě vždy přemýšlel.
„Říká se, že oči jsou okna do duše a já jsem si jistý, že ta tvoje je krásná, tak můžu?" Harry opatrně přikývl a Louis vzal jeho brýle a sundal je.

Vyšší chvíli nechal oči zavřené a pak je pomalu otevřel, jako by se bál Louisovi reakce. Ten, ale oněměl při prvním pohledu do nádherných smaragdů, ve kterých viděl všechny ty rozporuplné pocity.

~~~
Věnování - Sweett19
Ejliez HarrietkAA
Moc děkuji za krásná slova ❤️