Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

IX.

„Ty...“ vydechl Louis, ale víc ze sebe nedostal.
„Já? Čekal jsem trochu jinou reakci, ale neva-“
„Máš ty nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl, proboha,“ vyjekl modrooký, čímž Harrymu vykouzlil úsměv od ucha k uchu.
„Přeháníš,“ jeho úsměv se změnil na stydlivý.
„Ne, je to naprostá pravda,“ modrooký zvedl ruce v obranném gestu, i když si uvědomil, že jeho společník ho neuvidí.
„Dejme tomu, že ti věřím,“ ušklíbl se, proč je krásný i takhle, Louis si v duchu vrazil další facku a napomenul se k pozornosti. „tleď o sobě povídej ty, včera v restauraci jsem mluvil jen já a chci vědět něco i o tobě,“ na stole jim přistál každému jeden míchaný nápoj.

„Nejsem moc dobrý v mluvení před lidmi, tak se mně třeba ptej, pak se možná rozmluvím,“ Louis si připadal jako u zkoušek a všichni víme, jak to tenkrát dopadlo, jen si rozhodně nepamatoval, že by ho zkoušel tak sexy profesor a to by si, věřte nebo ne, jistě pamatoval.

„Dobře, co třeba tvoje jméno Louis, to nezní moc anglicky,“ a bylo to tu, Louis se definitivně rozhodl, že chce své jméno slýchat z Harryho rtů pořád, stále a navždy. Od něj totiž znělo úplně jinak, tak nějak exoticky, ne tak jako, když mluví se Shawnem, nebo se sestrou.
„Ne, jméno mám po dědečkovi, který byl z Francie,“ na moment si vzpomněl na malý domek dědy Louise, který byl vždy v létě obklopený polem levandule a její vůní bylo nasycené všechno, čeho se dotkl vzduch.

„Já ve Francii vyrůstal, když mi bylo deset přestěhovali jsme se do Anglie, proto jsem hned poznal tvoje francouzské jméno a proto mě to zajímalo,“ modrooký nechápal, jak můžou oči slepého zajiskřit, ale právě toho byl svědkem. Přesně tak si člověk představuje oči, které vzpomínají na něco hezkého.

„Povídej, nebyl jsem tam strašně dlouho, děda umřel a my neměli důvod se do Francie vracet,“ Harry se trochu zasmál, ale vyhověl mu.
„Que veux-tu savoir?“ Promluvil po chvíli, kdy to vypadalo, že přemýšlí a Louis se zmohl jen na zalapání po dechu. Nerozuměl mu ani slovo, ale chtěl, aby tak mluvil dál, takhle byl jeho hlas ještě krásnější než předtím.
„To znamená, co chceš vědět, tak?“
Vůbec nic jen mluv, nepřestávej a já tady zatím potichu umřu.
„Třeba… kde jste přesně bydleli?“ Zeptal se nakonec, i když se mu ticho a sledování Harryho líbilo.

„Bydleli jsme v Levandulové ulici v Paříži, je to celkem blízko Eiffelovky, po cestě je moc krásný park a přímo vedle našeho domu byla pekárna, kde každé ráno dělali ty nejlepší croissanty,“  Harry se rozpovídal a Louis zjistil, proč se mu jeho hlas tak moc líbil. Přestože už tu žil jistě víc než deset let, byl v jeho hlase znát slabý francouzský přízvuk, protože jeho rodným jazykem byla francouzština.

~~~

„Myslím, že mám dost,“ hodiny na baru byly na jedné v noci a Louis cítil, že jestli se má zítra zvednout, tak už by nic pít neměl.
Bohužel Harry svou míru neznal, očividně nebyl zvyklý pít, takže teď se smál jako blázen všemu, co Louis vypustil z pusy.
„Ty si rozto-škyt-roztomilej! Já ci eště toho mňam pitíčka-škyt!“ A opět smích.
Louis si povzdechl, zašel za ně zaplatit a pak se Harryho pokusil postavit na nohy, což byl dost špatný nápad, protože se oba skáceli k zemi.

Harry se jen smál, protože se rozplácl na Louisovi a tak ho nic nebolelo, narozdíl od jeho živého polštáře.
„My udělali-škyt bum bác! Škyt!“ Rozesmál se nanovo, ale nechal Louise se zvednout a pak, aby zvedl i jeho tentokrát ovšem do náruče.

Louis se rozvážně rozešel s Harrym v náručí směr jeho byt doufaje, že Harry bude spolupracovat a nebude se moc mlít, velice nerad by ho upustil. Harry se ale ani nehnul a přitulený k Louisovi potichu pravidelně oddechoval. Jinými slovy usnul.

O půlhodinu, hekání, upravování Harryho a snažení se nespadnout, později stál Louis přede dveřmi bytu, v němž bydlel a pokoušel se  z kapsy kalhot vytáhnout klíče, aby Shawna nevzbudil. Když se mu konečně povedlo asi na pátý pokus odemknout dveře, doslova vpadl s Harrym stále v náručí do předsíně a v tu chvíli se rozsvítilo světlo.

„Cos mu proboha udělal a kdo to je?“ Za otevřenými dveřmi stál Shawn v rukou svíral Louisovu starou baseballku a tvářil se tak, že by se ho jeden i bál.
„Tak vysvětlíš mi, proč se sakra vracíš domu pomalu ve dvě ráno s nějakým cizím určitě opilým klukem?“ Vyjekl a Louis se rozhodl ho utišit, protože  přece nebyl tak moc opilý, aby se nedokázal obhájit.

„Ššš! Harryšek spin-škyt-ká!“ No, dobře asi to nebyl nejlepší nápad a už vůbec neměl tvrdit, že není tak opilý. Shawn se od něj odtáhl se znechuceným výrazem.
„Fuj, táhne to z tebe jako ze sudu. Kolik jsi toho vypil, proboha?“
„Jenom trošililinku-škyt,“ začal se smát stejně šíleně jako Harry v baru.
„Jo, to určitě, pojď. Toho kluka polož na gauč a musíš se aspoň trochu umýt, neumíš si představit, jak smrdíš,“ společnými silami Harryho dostali na gauč a Shawn odvedl motajícího se Louise do koupelny.

Posadil ho do sprchového koutu, neobtěžoval se z něj sundávat oblečení a jako ten nejlepší spolubydlící na něj pustil ledový proud vody. Louis malinko procitl z alkoholového delíria, ale kromě toho, že se přestal smát a místo toho drkotal zuby, to žádný efekt nemělo.
„J-je m-m-mi z-zima,“ Shawn mu pomohl sundat aspoň vrchní části oblečení a jen v boxerkách ho zamotal do deky, takže teď vypadal jako sushi rolka.

„Ci spinkat.“
„Ano, půjdeš spinkat, neboj,“ povzdechl si Shawn, ale to se chodící sushi dalo na cestu do obýváku.
„Hej, stůj, kam jdeš?“
„Já ci spinkat s Harryškem,“ zaculil se jako kreslená postavička ze seriálu a chtěl si lehnout vedle většího chlapce.
„Tak to ani náhodou, kámo! Stačí, žes mě vzbudil teď, nepotřebuju, abyste tady dělali nějaké nepřístojnosti!“ Vzal modroočka za paži, odtáhl ho do pokoje a zatímco on žbleptal cosi o tom, že napřestojsti je vtipné slovo, Shawn za ním zavřel dveře. Zítra to bude zajímavé.

~~~