Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XXX.

Dlouhé tmavé vlasy ležely rozhozené na polštáři vedle dívky, jejíž rty zdobil jemný úsměv a jejíž dlouhé řasy se ze spánku lehce chvěly, jak pod nimi běhal sen. Objímali ji dvě silné paže, díky nimž se možná usmívala a k boku si ji tiskl černovlasý muž. Oba klidně spali netušíc, že ručičky hodin se již dávno přehouply přes osmou hodinu a jejich přítomnost se očekávala v nemocnici, kde už po chodbě rychle docházel brunet.

Sluneční paprsky si našly cestu mezi zahrnutými závěsy a pošimraly Addie na tváři, načež dívka lehce nakrčila nos a otevřela jedno oko a podívala se na budík. Spokojeně se usmála, když uviděla přes sebe přehozenou snědou ruku, ale když si uvědomila, že je úterý, skoro vykřikla a okamžitě se začala hrabat z postele.

Slíbila přece Harrymu, že tam bude a Jamie tam být musel, protože ho má operovat! Do háje, včera si neměli dávat tu poslední skleničku vína, teď tam budou pozdě.
„Co-co se děje, Addie?“ Zmateně přimhouřil oči proti světlu, které už plnilo ložnici a dávalo na vědomost, že nastal nový den.
„Vstávej, zaspali jsme a ty dnes operuješ Harryho!“
„Proboha! Kolik je hodin?“ Vyskočil z postele a začal se soukat do kalhot.
„Za pět minut půl deváté,“ křikla za Jamieem, který si běžel vyčistit zuby, zatímco si přes hlavu přetahovala růžový rolák a natahovala černé skinny jeans.

O dvacet minut později už seděli v Jamieho autě a mířili do nemocnice, přičemž díky bohu, který jim byl zřejmě nakloněn, na semaforech chytali zelenou.
Když dorazili na místo Jamie se s Addie rozloučil a šel se připravit a ona běžela najít Louise, který jistě bude s Harrym.

„Addie, tady! Kde proboha lítáš a tys přijela autobusem?“ Na chodbě se skoro srazila s Louisem, který si nesl kelímek s kávou.
„Zaspali jsme, ale to je fuk, kde je Harry? Je v pohodě?“ Zeptala se zadýchaně.
„Zatím ještě na pokoji, no možná až moc v pohodě, zdá se mi, že mám z toho větší nervy než on,“ Louis se rozhodl přejít slovo "zaspali" bez povšimnutí a nervózně si zajel prsty do vlasů tvoříc na rtech nějaký podivný škleb, jímž měl být původně úsměv.
„Harry byl vždy dobrý herec, uvnitř na tom jistě není o moc líp, jen to umí skrývat.“
„Jo, já vím, snaží se být silný, když vidí, jak jsem nervní,“ povzdechl si brunet, „je mnohem silnější než vypadá.“
„Musíš se uklidnit. Spal jsi vůbec?“ Addie se mu ustaraně podívala do očí, protože v nich viděla zda lže či ne.
„Asi dvě hodiny pořádně a hodinu jsem se pořád budil,“ odpověděl popravdě a na potvrzení svých slov nahlas zívl.
„To je asi poprvé, co se nesnažíš lhát, Harry na tebe má dobrý vliv.“
„Láska v lidech většinou probouzí to lepší já,“ usmál se, tak něžně, jak ještě jeho sestra neviděla a vedl ji k Harrymu na pokoj.

~~~

„Addie! Já už myslel, že nepřijdeš!“ Sotva dívka překročila práh dveří, Harry nadšeně vyjekl. Ona nikdy nepochopila, jak tohle dělal. Byl slepý, ale člověk měl v jeho přítomnosti pocit, nejenže vidí, ale že vidí i to, co je ještě očím všech skryto. Jako by se každému mohl i přes tíživou temnotu podívat přímo do duše.

„Omlouvám se, zaspala jsem a vůbec si neuvědomila, že už je to dnes,“ Addie svého kamaráda pevně objala a zhluboka se nadechla.
„Prosím tě, vůbec si nedělej starosti. Jdou mi přece jen operovat mozek,“ zasmál se, jako by řekl kdovíjak vtipnou věc.
„

Harry, nesnaž se. Já nejsem Louis,“ položila mu dlaň na rameno, jeho úsměv zmizel a nahradily ho slzy.
„Mám strach, ale nechci, aby se Lou bál. Už tak mu zbytečně přidělávám starosti a-“
„Přestaň, Harry, Louis tě miluje a láska pokud je pravá občas něco stojí,“ stiskla ho v objetí trochu víc, jako matka své dítě a hladila ho ve vlasech, dokud se neuklidnil.
„Já vím,“ popotáhl ještě a odtáhl se stíraje si slané kapky z tváře právě včas, protože do dveří vešel Louis v závěsu s Jamieem, který už na sobě měl doktorský plášť.

„Tak Harry, připraven podívat se světu do očí?“ Usmál se Jamie a ještě si něco poznačil do papírů, jenž držel.
„Tak, jak jen je to v mých silách,“ vydechl hlasitě kudrnáč, ale na tváři vykouzil drobný úsměv.

~~~

„Krucinál, proč to trvá tak dlouho a proč nám nikdo nic neřekne?“ Rozčiloval se Louis a Addie vedle něj se jej snažila tišit.
„Louisi, vždyť je to teprve hodina!“
„Mně to přijde jako věčnost. Víš co, rozptyl mě nějak, jak je to teď s tebou a doktůrkem?“ Addie nahlas zalapala po dechu.

„Kdo ti to řekl?! Byl to Harry nebo Shawn?“ Durdila se a na chvíli z ní šel vážně strach.
„Tys to řekla Shawnovi? To o tom jako věděl celej náš barák dřív než já?“ Louis nechal své obočí tak vysoko, že nebylo ani vidět, protože zmizelo někde ve vlasech.
„Co? Jak to myslíš?“

„No, Shawn je tak trochu pavlačová drbna, to co svěříš jemu, ví během dne i nahluchlá Darsleyová z přízemí,“ usmál se nad sestřiným zděšením, „ale já to vím od Harryho.“
„Věděla jsem, že mu v tvém případě nemám věřit,“ zamračila se dívka.
„Tys to hlavně neměla přede mnou tajit. Já vím, že občas reaguju trochu přehnaně a dřív jednám než myslím, ale mohla bys mi trochu víc věřit. Harry se tě snažil obhajovat a částečně je to jeho zásluha, že jsem s tím tak v pohodě.“
„Takže jsi s tím v pohodě?“ Zeptala se stále nedůvěřivě Addie.
„I já se divím, ale celkem jo, jen budu chtít, abys nás seznámila, musím přece znát svého budoucího švagra i jinak než jako doktora, ne?“

„Lou, ani jsme si neřekli, jestli spolu chodíme!“ Vypískla z části překvapeně, z části vyděšeně.
„To my taky ne a podívej se na nás...“ pohybem ruky poukázal na svou maličkost, „a jakej je?“ Zeptal se zase po chvíli.
„Je hrozně milej a pozornej a-“
„Ale já nemyslel povahově...“ zakmital obočím a přidal mrknutí.
Addie na něj chvíli zmateně koukala, ale pak zrudla až po konečky vlasů.
„Ty jsi fakt takový prase, nepřijde ti to trochu divný ptát se sestry na její sexuální život?“
„Jako bys ty byla jiná!“

O tři hodiny plné nervů později do čekárny vešel Jamie s nečitelným výrazem a papíry v rukou.
„Tak co? Můžeme za Harrym? Povedla se operace?“ Mluvili Addie i Louis jeden přes druhého, dokud je neumlčel Jamieho pohled.
„Bohužel...“ povzdechl si mladík a způsobil tak zástavu dechu nejen Louisovi.