Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

Epilog

„Je Harry v pořádku? Nepokazili jste to, že ne?“ Zavrčel Louis naštvaně, ale hlavně vyděšeně zvedaje se z plastové židle.
„Co? Ne, Harry je v pořádku, jen bohužel zatím spí a proto nevíme, zda byla operace zcela úspěšná. To se zjistí, až se probere,“ usmál se Jamie, když viděl, že by byl brunet schopný po něm skočit a odpovědi získat násilím, „ale jestli chcete, tak k němu můžete, jistě vás bude chtít vidět.“

Zavedl oba sourozence do modře vymalovaného pokoje, kde na posteli u okna ležel Harry. Harry to byl, to bylo jisté, ale podle dlouhých loken spadajících na ramena byste ho nepoznali, jelikož si je operace vyžádala jako daň.
Hlavu měl omotanou obvazem a tvář bledší než normálně, ale Louisovi na mysli ležela jediná myšlenka, že je krásný i tak.

Z úvah, jak se jejich život změní, ho dostala až Addie, když po zemi posunula dvě židle k Harryho posteli, což způsobilo odporný skřípavý zvuk.
„Pššš! Proboha, chceš ho probudit zrovna tímhle?!“ přiložil si prst na rty a zamračil se kontroluje zda Harry stále klidně spí. Ten pouze nepatrně nakrčil čelo, ale zatím jeho oči zůstávali zavřené.
„No jo, promiň. Ty bys ho radši budil jako Šípkovou Růženku, co?“ Mrkla na svého bratra Addie a ten jí věnoval naštvaný pohled.

Nějakou dobu seděli jen tak, ani si nepovídali, až se dívka rozhodla, že ticha bylo dost.
„Ani jsem ti nepochválila outfit, sluší ti to,“ usmála se.
„Díky, to je Shawnova zásluha, bez něj bych tu seděl v tom starém obleku, který-“
„Myslíš tu příšernost, co ti visí ve skříni roky a kterou jsem už tisíckrát chtěla vyhodit? To abych mu poděkovala!“ Plácla se teatrálně do čela.
„Je fakt, že tohle je mnohem lepší a připadám si v tom přirozeněji,“ sjel pohledem své oblečení, které se stávalo z obyčejného bílého trička s potiskem růže a dýky a černých skinny džínů.
„To stoprocentně, to tričko se mi moc líbí, vypadá to jako by někdo spojil vaše tetování. Ty máš dýku a Harry růži, to je přece krásné,“ usmála se široce Addie a v duchu si slíbila, že zjistí, kde se tohle tričko prodává, aby si ho mohla koupit.

„Addie podívej,“ zašeptal potichu Louis a pohledem ukázal sestře na Harryho ruku, která začala hýbat prsty a v tváři se objevilo pár nových vrásek, když nakrčil nos.
„Probouzí se,“ usmála se Addie a trochu víc se naklonila dopředu.
„Asi bychom měli zavolat Jamieho, ne?“
„Jo, já se o to postarám, ty tu musíš být až se probudí,“ zvedla se Addie a odešla z pokoje.

„Harry, lásko, probuď se,“ lehce ho chytil za ruku, na kterou následně vtiskl polibek. Harryho řasy se zatřepotaly a otevřel oči, načež prudce zalapal po dechu.
„Harry, jsem tady, jak se cítíš? Bolí tě něco?“
„Ne...“ šeptl, jeho zorničky se přesunuly na Louise a oči se mu začaly lesknout.
„Já- Lou, já tě vidím- nemůžu tomu uvěřit,“ rozplakal se a nechal Louise, aby ho objal, „jsi krásný, tak neskutečně krásný!“
„No tak, to mám říkat já, to ty jsi krásný, podívej,“ z nočního stolku podal zrcátko, které s sebou přinesla Addie a podal ho Harrymu.
„Nevím, kdo z nás teď hůř vidí, ale já vidím kosmonauta s kruhy pod očima a bílého jako stěna, každopádně jestli jsem já i takhle krásný, tak ty jsi bůh,“ pokroutil hlavou a v očích se mu třpytilo štěstí.
„Louisi, vedu Jamieho. Harry!“
„Ahoj, Addie, jste si s Louim podobní, máte stejně krásné oči,“ podíval se na ni Harry a prohlédl si ji od hlavy k patě.
„Harry,“ hlesla Addie a vrhla se kamarádovi okolo krku.
„Nezapomeň, že taky musím dýchat,“ zasmál se Harry a dívka rychle uvolnila svůj stisk.

~~~

O dva měsíce později

„Lou, tohle je šílený, nikomu jsme neřekli, kam jedeme nebo jen, že někam jedeme! A teď jsme v podstatě na druhé straně světa, koho napadne, že jsme na Maledivách? Budou se o nás bát,“ konstatoval logicky uvažujíc Harry, zatímco postaval ve dveřích malé vodní vily, kam jej spolu s Louisem dovezl taxík z letiště.
„Zlato, to vůbec neřeš. Zmizeli jsme spolu, takže se bát nebudou a řekl jsem to Edovi, takže buď v klidu. Jsme na dovolené!“ Přitáhl si jej k sobě za boky a přiměl ho tak, položit tašku, kterou držel na zem.