Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

X.

Harry se začal probouzet. Bylo neobvyklé, že ho neprobral elektronický hlas budíku, ale neuvěřitelná bolest hlavy. Cítil se strašně a to se ještě ani neposadil.
Náhle si uvědomil, že leží na něčem měkkém, co určitě nebylo součástí baru, kde byl s Louisem a v rychlosti se posadil, což nebyl nejlepší nápad, protože se jeho žaludek začal nebezpečně houpat.

Vzhledem k tomu, že absolutně netušil, kde je a ani zda je Bella někde poblíž mu nezbývalo jiné řešení než...
„Haló? Je tady někdo? Prosím...“ když se delší dobu nic neozývalo, začal trochu panikařit a chtělo se mu brečet, protože vůbec netušil, co se stalo a mohl být kdekoliv. Jediná dobrá věc byla, že se necítil jako kdyby ho někdo znásilnil nebo něco podobného, spíš jako kdyby měl hlavu ve svěráku, ale co není, může být..., pomyslel si a při té představě se otřásl.

„Tak už jsi vzhůru, myslel jsem, že ještě budeš spát, Louis ještě tluče špačky,“ odněkud se ozval Harrymu neznámý hlas a on otočil hlavu tím směrem.
„Kde je Louis? A kdo jste?“ Zeptal se opatrně.
„Klid, jsem jeho spolubydlící a on, jak říkám ještě spí,“ usmál se na něj Shawn, ale když se Harryho výraz neměnil, začalo mu to být divné.
„Co se děje, je ti špatně?“ sedl si vedle Harryho, který sebou polekaně škubl.

„Harry! Proboha, vůbec jsem si neuvědomil, co to pro tebe bude za šok, moc se omlouvám!“ Louis ignorujíc svoji kocovinu vyběhl z ložnice a Harrymu dal sklenici vody a tabletku na bolest.
„To je v pořádku, Lou. Děkuji, že jsi mě tam nenechal. Jenom, kde je Bella?“
„Mluví o tom černém labradorovi?“ ozval se po krátké odmlce Shawn.
„Ano, kde je?“
„Asi vás sledovala, nechal jsem ji v předsíni,“ Shawn si Harryho znovu prohlédl a pochopil, proč byl ráno tak vyděšený.

„Eh, Louisi můžu s tebou mluvit o samotě?“
„Určitě, Harry neboj za chvíli jsme zpátky, zatím si lehni a odpočívej,“ Louis se zvedl z gauče odkud předtím vyhodil Shawna a šli spolu do vedlejší místnosti.
„Řekni mi, že jsi mu nic neudělal,“ vyhrkl po zavření dveří Shawn.
„Co? Ne! Samozřejmě, že ne!“ Vyjekl Louis a hodil po kamarádovi ošklivý pohled, tohle si přece nesměl myslet!
„Dobře a kdo to vlastně je? Ty vážně nejsi normální, když si máš někoho najít, najdeš si slepého kluka,“ vyšší si opřel hlavu o dlaň.

„No a? Harry je náhodou úžasnej a zábavnej a prostě dokonalej, navíc se říká, že láska je slepá,“ ruka mu vyletěla k puse, když si uvědomil, co řekl.
„Jak dlouho se to znáte?“ Zeptal se překvapeně Shawn.
„Dva dny,“ špitl tiše Louis a sklopil pohled k zemi.
„Ty ses asi vážně zamiloval,“ Shawn pokroutil hlavou, zvedl se a bez dalšího slova odešel zpátky do obýváku.

Louis si byl vědom, že to, co cítí, když se Harry usměje nebo když ho jenom uvidí, není obvyklé a taky mu bylo jasné, že tohle necítil ještě nikdy, ani s Lukem. A možná si právě přiznal víru v lásku na první pohled, která pro něj ještě nedávno byla hloupost.
Harry byl jiný než všichni, kteří kdy přeťali Louisovi cestu. Nikdy nepoznal nikoho jemu podobného. Byl dokonalý nejen svým vzhledem, který předčil i Louisovi nejbláznivější představy.

Oči měnící se podle nálady od čerstvě posečené trávy přes lesknoucí se smaragdy po temně zelené lesy, kam nepronikne světlo. Tvář s ostrými rysy kontrastními k velikosti očí a k roztomilým až dětským ďolíčkům, jako kdyby se andělé, kteří ho tesali nemohli shodnout zda to bude tvář působící drsně a nebo něžně a křehce. Vlasy vonící po skořici, jak včera zjistil, barvy mahagonu s leskem mědi na slunci, u konečků se kroutící a získávájící tak kudrnatý nádech, hebké jako okvětní lístek sedmikrásky. Rty v barvě malin zrovna přinesených z lesa, plné a přímo k nakousnutí.

Tolik ke vzhledu, ale Harry byl navíc příjemný a milý, zábavný a chytrý. Rozhovory s ním byly opravdu záživné, když sám nevěděl, co říct Harry se zeptal na něco, co ho zajímalo a opravdu mu naslouchal, zajímal ho a to se nestávalo často, ani Shawn ho vždy neposlouchal, hlavně když četl.
Prostě dokonalý.

Šel zpět do obýváku a už ode dveří se usmíval, když viděl, jak je Harry nadšený z toho, že Shawn povolil Belle jít za ním.
„Važ si toho, Shawn dlouho nemohl skousnout, že máme Cliffa... Počkej, ty ho vlastně neznáš! Cliffe!“ Harry k němu otočil hlavu a Louis si všiml, jak mu zajiskřilo v očích.
„Ty máš psa? Proč si mi to včera neřekl?“ Zajímal se, ale to už se do obýváku přiřítila černá střela a srazila Louise k zemi.

„Uh, jo mám, jen jsem to nějak zapomněl zmínit?“ Modrooký se zvedl ze země, Cliff teprve teď zaměřil, že je tady někdo cizí a svoji pozornost věnoval Harrymu. Ten jen úplně beze strachu natáhl ruku a nechal Cliffa, aby ho očichal.
Cliff k němu přistupoval nejdřív hodně nedůvěřivě, ale za chvíli už vesele vrtěl oháňkou a olizoval Harryho ruku a obličej, jakmile vyskočil na gauč vedle něj.

Možná to bude znít divně, ale Louis na chvíli pocítil záchvěv závisti vůči vlastnímu psovi, když mu došlo, že Cliff ho v podstatě líbat může a on ne.
„Ty jsi ale hodný pejsek, moc hodný, Louisi tvůj pes je opravdu zlatíčko,“ já jsem taky zlatíčko, ještě že Harry nemohl vidět jeho výraz.
„Ano, to přesně je, ale bude muset dolů z gauče, protože jinak bude Shawn vyšilovat,“ poznamenal a tentokrát z gauče vystrnadil svého psa.

„Co všechno přede mnou ještě tajíš?“ Zeptal se se smíchem, třeba že jsem se zamiloval, ozval se mu v hlavě otravný hlas a ne a ne ven.
„Já nic netajím, jen neříkám všechno, protože některé věci je lepší a méně bolestivé nevědět,“ v reakci na Louisova slova se Harry zamračil, jako kdyby si vzpomněl na něco hodně nepříjemného.
„To moc dobře znám.“
„To mě mrzí,“ Louis se podíval na Harryho, oba se dívali do země, když Harry náhle znovu promluvil a třásl se mu hlas.
„Člověk si myslí, že když vzpomínky zamkne v sobě, bolest odejde, ale není to pravda. Nikdy to nepřestane bolet,“ po tvářích mu začaly téct slzy a Louisovo srdce v té chvíli sevřely ocelové kleště,
„...vždy, když si na to vzpomenu, stane se to stejné. Nejhorší je, že jsem tomu mohl zabránit, kdybych se nechoval jako idiot a-“
„Harry...“
„Ne, je to-“ Louis ho nenechal domluvit. Místo toho si ho přitáhl a políbil, něžně a jemně, ale přesto s naléhavostí. Nebyl to takový první polibek, jaký si se svým vyvoleným nebo vyvolenou představuje většina lidí, bylo v něm zoufalství a smutek, byl s příměsí Harryho slz, které nepřestávaly téct, ale přesto Louis věděl, že se už nikdy nebude chtít líbat s nikým jiným.