Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XV.

Když se Louis probudil bylo šest hodin ráno a už mu cukala ruka k mobilu s otevřeným chatem s Motýlkem, ale přece mu nemohl napsat tak brzo, jistě by ho vzbudil.

Kdyby jen věděl, že Harry ležel vzhůru na posteli a bojoval s úplně stejným nutkáním vzít mobil a napsat Louisovi. Psalo se mu s ním moc dobře, i když on nevěděl, že si píše s ním a Harry si musel dávat pozor na to, co píše, připadala mu komunikace přes zprávy snazší a cítil se jistější.
Louis nakonec po pěti minutové studené sprše, udělání čaje a snězení snídaně v podobě Shawnovy včerejší polévky, neodolal pokušení napsat první.

Superman💪: Ahoj, omlouvám se, jestli píšu moc brzy, ale spolubydlící je v práci a já se nudím, tak mě napadlo, že ti napíšu. 😊

Motýlek🦋❤️: Vůbec se neomlouvej, stejně jsem už nespal a nudil se. Jak ses vyspal? ❤️

Superman💪: Dobře, dnes díky bohu žádná noční můra. 😌  A co ty? ❤️🦋

Motýlek🦋❤️: Spala u mně kamarádka, takže jsem spal v malířské dílně, ale kupodivu dobře. Ty máš noční můry? 😐

Superman💪: Kamarádka? No, poslední dobou nějak častěji než dřív a jsou hodně divné. Připadá mi, jako bych to zažil, ale něco takového bych zažil, ale to bych si jistě pamatoval.

Motýlek 🦋❤️: Ano, kamarádka, je to problém?😐 To mě mrzí, taky mívám zlé sny. Nejhorší na tom, když tě v noci probere strach, je, že se nemáš u koho schovat, nebo vypovídat se. Moc bych si někoho takového přál, zatím mi společnost dělá, jen moje fenka a velký plyšový medvěd. 😐

Možná bych ti mohl medvěda nahradit já, Louisův mozek sám od sebe vyslal tuhle myšlenku a on se přistihl, jak si tu situaci představuje.
Zahnal tohle snění do kouta a uvědomil si, že by měl odepsat.

Superman💪: Ne, ne, vůbec žádný problém, jen se ptám. To je pravda, zrovna v těchhle chvílích si přeju nebydlet jen se spolubydlícím, protože jemu by se asi nelíbilo, kdybych se mu nacpal do postele. Aspoň, že mám Cliffa, to je můj pes. Hele, mohli bychom je jednou seznámit, co říkáš? 😃❤️

Motýlek 🦋❤️: Jednou možná ❤️

~~~

„Louisi, vůbec neposloucháš, co říkám! Jsi úplně mimo!“ Rozčilovala se Addie, která přišla zjistit, jak Louis zareagoval na první fázi jejich plánu, který s Harrym vymysleli.
„Máš pravdu, jak bys reagovala, čistě teoreticky, kdyby se ti někdo hrozně moc líbil, ale-“

„Je to Harry, viď? Věděla jsem to, jste spolu hrozně sladcí!“ Vypískla nadšeně a oči se jí rozsvítili.
„Ano, je to Harry, ale já- s někým jsem si začal psát a nevím, když si s ním píšu, cítím se jako s Harrym, když sedím vedle něj nebo když si povídáme a je to divně známý pocit, jako bych ho znal a přitom ani nevím, jak vypadá. Pomoz mi, ségra,“ zoufale k ní vzhlédl a prosil ji očima o radu. I když byl starší v tomhle si přišel ztracený.

„Hele, řeknu ti to takhle, možná to vyzní divně, ale jaksi "naživo" znáš jen Harryho, tak co to zkusit s oběma, časem jistě zjistíš, se kterým to má smysl a pak to bude v pohodě,“ usmála se Addie povzbudivě a snažila nevnímat, že na ni Louis koukal jako na blázna.

„To nemyslíš vážně, že ne? Ty mi radíš, abych začal chodit s Harrym, s tvým kamarádem, a přitom si psal s jiným? Nezbláznila jsi se?“ Modrooký si zaraženě poklepal na čelo, ale v duchu nad tím vážně uvažoval.
„Ne, myslím to vážně a ty se nesnaž, úplně vidím, jak ti to v hlavě šrotuje,“ ušklíbla se Addie, na to aby mu tohle věřila, znala svého bratra až moc dobře.
„Fajn, dáš mi číslo na Harryho?“ Povzdechl si Louis nakonec k Adiiné velké radosti.
„

Mile ráda!“

O půl hodiny později seděl Louis na posteli v jeho pokoji s mobilem v ruce. Číslo na obrazovce patřící Harrymu čekalo na Louisovo rozhodnutí už víc než pět minut a on stále sváděl vnitřní boj. Zavolej mu, co můžeš ztratit?, ozývala se jeho sobečtější část.
N

evolej, Harry si nezaslouží být s někým, kdo se neumí rozhodnout, promlouvalo k němu svědomí.
Ale nakonec jako vždy, když se měl rozhodnout, vybral něčím jiným než mozkem.

„Ahoj, Harry. To jsem já, Louis- Ne, Addie mi na tebe dala číslo- Ano, byla tady- No, chtěl jsem se zeptat, jestli by ses nechtěl sejít- Ne, to ne, ani bych pít nemohl, zítra jdu do práce- Samozřejmě, nenechám tě opít se- Ano, budeš spát doma- Dobře, tak v kolik?- Určitě, takže v šest jsem tam- Počkej, kde vlastně bydlíš? Vyzvednu tě- Jo, vím, kde to je, tak zatím ahoj, stavím se pro tebe.“

~~~

„Ahoj, Harry pojď, jsem tady autem, dovedu tě k němu,“ díky bohu Louis stihl v šest hodin čekat před domem s velkými bezbariérovými byty, kde Harry bydlel.

Bál se, že to nestihne, jelikož chtěl vypadat, co nejlépe a vyzkoušel snad všechno, co ve skříni měl a stejně nakonec poprosil Shawna, jestli nemá něco pěkného na sebe, co by se hodilo na večeři. Všechno, co měl mu přišlo moc obyčejné a i když věděl, že ho Harry neuvidí, chtěl vedle něj vypadat alespoň dobře.

„Dobře, ale kam vůbec pojedeme? Do telefonu jsi mi nic o autu neříkal,“ Harry ochotně přijal Louisovu ruku a nechal se dovést k autu, kam mu pomohl nastoupit.

Louis si nemohl nevšimnout, že Harry dnes nechal Bellu doma a přišel jen pomocí bílé hole, že by něco tušil? Zároveň si byl jistý, že mu někdo pomáhal s oblečením a dal by ruku do ohně za to, že to byla Addie.

Světlé modrá košile rozepnutá skoro do poloviny odhalovala trochu víc z mléčně bílé kůže a co Louise překvapilo malé kousky tetování, na rukou si jich předtím taky nevšiml, moc se mu líbily a kupodivu Harrymu neubíraly ani ždibec té zvláštní dětské roztomilosti, která Louisovi tolik imponovala.

Modrooký nasedl na místo řidiče a rozjel se po ulici ven z města. Harry seděl tiše vedle něj a vnímal, že se zvuky města postupně vzdalují.
„Už nejsme ve městě, že? Mám se začít bát, kam mě vezeš?“ Promluvil do ticha Harry.
„Věřím, že tohle se ti bude líbit a bát se nemusíš, rozhodně nemám v plánu cokoliv, co by se ti nelíbilo.“
„Mluvíš se mnou jako s holkou, která dnes zažije první sex,“ vyletělo z Harryho dřív než si mohl uvědomit, co se chystá říct. A Louis skoro zajel autem do příkopu.
Tohle bude ještě zajímavý večer...