Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

I.

Louise další den probudil Cliff, který na něj skočil, přesně jako to dělal, když byl ještě štěně, ale tentokrát ho kvůli své velikosti shodil na zem.
„Cliffe!“ vypískl protírajíc si rozespalé oči a na psa, který ho sledoval nevinným výrazem, se zamračil.
Louis vstal, přešel ke skříni a vybral z ní čisté oblečení na doma, byla sobota, do práce tudíž nemusel, což bylo po včerejším ponocování, jediné plus. Vešel do samostatné koupelny, kterou měl jen sám pro sebe a sundal dlouhé triko na spaní. Vlezl si do sprchy a tak jako každé ráno na sebe pustil sprchu studené vody. Trochu se otřepal, když první kapky ledové vody dopadly na jeho rozehřátou kůži.

V myšlenkách se vrátil k minulému večeru, kdy kvůli Instagramu skoro zapomněl spát. O co všechno přicházel! Tolik možných stránek a profilů, které by mohl sledovat a třeba se přiučit novým věcem v kresbě a malbě, i když si myslel, že jeho tvorba nemá žádný potenciál, což mu všichni, kteří jeho kresby viděli, vyvraceli, on si i tak stále mlel tu svou.
Pak zaslechl i přes tekoucí vodu svou oblíbenou písničku, kterou měl na zvonění.

Feels like we're on the edge right now
I wish that I could say I'm proud
I'm sorry that I let you down
Let you down
All these voices in my head get loud
I wish that I could shut them out
I'm sorry that I let you down
L-l-let you down...

Vyzvánění se ozývalo celým bytem a Louis byl vděčný za to, že Shawn měl dnes ranní čtení v knihovně, za takové probuzení by ho asi zabil. Ještě mokrý vyletěl ze sprchy jen v ručníku a ve snaze zvednout telefon než přestane zvonit, ukouzl na mokré podlaze, se kterou se následně velmi blízce seznámil. V důsledku toho, pak nejenže mobil přestal vydávat další tóny písničky, ale navíc měl stále ležíc na podlaze pocit, že si zlomil záda, alespoň tomu napovídala bolest kostrče.

Když se asi po pěti minutách skuhrání a kňučení na zemi zvedl, okamžitě odemknul mobil a zasténal, když zjistil jméno volající. Teď se tady každou chvíli ukáže a zahrne ho připomínkami typu, "měl by sis to tady uklidit, vyvětrej si, proč to tu tak smrdí?, proč jsi mi to nezvedl?" a jistojistě celý výslech zakončí otázkou "A už sis někoho našel?", za kterou by své sestře nejradši utrhl hlavu.

Addie měla vždy poslední slovo a nedalo se s ní hádku v žádném případě vyhrát, i přesto se o to Louis nikdy nepřestal snažit. Ač byla se svými osmnácti lety o čtyři roky mladší než on, argumenty ho předčila ve všech směrech, až byl Louis nakonec nucen okolnostmi rezignovat a uznat, že má jeho sestra pravdu. Jejich vztah byl ale jinak ukázkový, protože když se zrovna nepokoušeli jeden druhého umlátit židlí, nebo se navzájem utopit v bazénu, byli schopni společně v jedné místnosti vydržet v klidu i patnáct minut, což byl podle jejich měřítek opravdový úspěch, za který by si zasloužili i Nobelovu cenu.

Ze vzpomínek na dětství Louise do reality vrátil zvuk zvonku u dveří a hned bylo jasné, kdo za nimi stojí. Ignorujíc stálé bušení na dveře a zvonění, na sebe v rychlosti naházel první oblečení, které mu padlo pod ruku, vlasy z nichž ještě odkapávala voda si ledabyle prohrábl prsty a šel otevřít.
„No, to je dost, co ti tak trvalo? Jak to vypadáš? Počkej, ty tady někoho máš? Konečně sis někoho našel, viď?“ Addie byla snad jediná vedle koho si mohl připadat velký, ona byla po mámě hodně malá, ale dávala přednost slovům "roztomile vysoká", kdyby ji někdo nazval malou asi by dotyčnému ukousla hlavu a zahrála si s ní fotbal.
Okamžitě začala šmejdit, jestli náhodou neobjeví v bytě svého bratra nějakého nenápadného návštěvníka, kterého by mohla okouknout a začít vyslýchat, jak bylo jejím dobrým zvykem.

„Nikoho tady nemám, byl jsem ve sprše a skoro se zabil při pokusu ti to zvednout,“ její nadšený výraz ihned povadl, ale hned na to se usmála a Louis věděl, že tohle nevede k ničemu dobrému.
„Takže, to ti pak nic nebrání se mnou vyrazit večer do Sweet point!“
„Sweet- čeho? V žádném případě, nikam nejdu!,“ okamžitě její návrh odmítl. Dobře se pamatoval, jak to dopadlo minule, když s ní někam šel. Tenkrát se probudil na baru s džínami u kotníků, s obrovskou kocovinou a na čele měl sestřiným písmem fixou načmáraný nápis "Všechno nejlepší!", nutno podotknout, že ten den měl narozeniny. Bože, jak on se styděl, když po celém baru hledal své tričko a nakonec od barmana zjistil, že ho najde v jedné z kabinek na záchodech. Do teď se nedozvěděl, proč se jeho oblečení nacházelo ve špinavé kabince a vlastně to ani vědět radši nechtěl.
„Ale Loui! Jak dlouho jsi nikde nebyl? A taky by to nebyla špatná příležitost, někoho potkat,“ Addie na svého bratra spiklenecky mrkla a bylo jasné, že i tentokrát jejím prosbám podlehne.

Večer

„Tak co, bavíš se?“ snažila se Addie překřičet to dunění hlasité hudby, což bylo v podstatě nemožné a Louis na její otázku nijak nereagoval. A to Addie došla trpělivost, vzala Louise za ruku a odtáhla ho do klidnější části klubu s boxy,
kam společně zasedli.
„Je to tady fakt úžasný, jak ses o tomhle místě dozvěděla, neměl jsem tušení, že tady je nějaký nový klub!“ Louis stále křičel, ač už byl relativně klid.
„No, vlastně o tomhle klubu vím jenom díky kamarádovi, vlastně bych mohla říct nejlepšímu kamarádovi, myslím, že by se ti líbil,“
„Žádný dohazování!,“ Addie si jen frustrovaně ofrkla, její bratr byl v těchto ohledech strašný, nedal si poradit a přitom ona si byla naprosto jistě vědoma, že Harry by se jejímu tvrdohlavému bratrovi líbil, i když tu byla drobnost, která by to maličko komplikovala, ale se vším se dá žít.
„Já ti ho dohazovat nechci jen si myslím, že bys měl konečně začít trochu žít a Harry si život užívá naplno aspoň v rámci možností, takže by ti mohl pomoct, víš?“
„Já žiju, jen mám rád svůj klid, vztahy jsou zbytečný rozptýlovaní a způsobujou jen deprese a bolest,“ hořce se zasmál Louis a chtěl do sebe hodit dalšího panáka, v čemž mu jeho sestra zabránila a sama si nechala zahřát hrdlo medově zbarvenou tekutinou.
„To není život...“
„Založil jsem si Instagram,“ vyhrkl Louis, aby převedl řeč jinam, protože tohle bylo v jeho konzervativním stylu života, něco naprosto nečekaného a věděl, že tohle jeho sestru zaujme okamžitě.

„Nekecej, fakt?!“ Addie  překvapeně vyskočila a Louis se začal obávat, jestli udělal dobře, když zvolil zrovna tuhle cestu vybruslení.
„Ano, asi se tam budu zdokonalovat v kresbě a mohl bych vyzkoušet i něco nového.“
„V tom případě se podívej na stránku "Umění je v duši a srdci, protože tam nových technik najdeš nejvíc,“ Addie vypadala, že ji informace o rozšíření sociálních styků svého bratra velice potěšila a celý večer už o vztazích nepadlo ani slovo.
Ve tři hodiny ráno po příchodu domů, pak Louis začal sledovat stránku, kterou mu doporučila sestra. Tu stránku, jenž mu později změnila celý život.