Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XIX.

„Loui, proč nic neříkáš? Připadáš mi nějak zaražený,“ byli v koupelně, Harry už si svlékl i boxerky a teď čekal až mu Louis pomůže do vany a sám půjde za ním.
„N-ne, vůbec jen jsem trochu nervózní, jinak nic.“
„Nervózní? Proč prosím tě? Už jsme se spolu nazí koupali,“ Harry se na něj s hraným zmatením ohlédl, bylo mu jasné, proč je Louis nervózní a sám to cítil dost podobně, ale chtěl vyzkoušet, jak bude reagovat.
„Máš pravdu, asi je to blbost,“ šeptl po chvíli a vyzvedl Harryho do náruče, aby ho posadil do vany, přičemž kudrnatý překvapeně vyjekl.

Harry se ponořil do horké vody a nechal se obejmout vůni levandulové pěny do koupele, zatímco Louis se už podstatně klidnější svlékl a sedl si naproti němu do vody.
„Minule jsem ti to neřekl, ale jsi moc krásný. Umím si tě živě představit, jen ještě jednu věc. Máš modré oči?“ Zeptal se Harry hrajíc si s prsty těsně nad hladinou.
„Ano, mám modré oči a hnědé vlasy,“ usmál se Louis, i když to Harry nemohl vidět. Vzpomněl si, jak mu máma říkávala, že jeho vlasy jsou jako med lesních včel a jemnější než pápěří.
„Miluju modrou barvu, vždy jsem ji miloval a než jsem tě poznal, dal bych všechno, co mi zbylo, jen abych ji mohl znovu vidět.“
„Proč než jsi mě poznal?“
„Protože teď jsi moje modrá barva ty,“ Harry cítil Louisův upřený pohled a tak nebyl moc překvapený, když ho políbil.

Polibek to byl vřelý a horký jako okolní vzduch. Harryho zaplavovaly všechny ty ochromující emoce a on je nechal, aby ho pohltily. Cítil mráz běhající po zádech a když se k němu Louis naklonil tak, že se jejich těla dotýkala, bylo s podivem, že po hladině vody nezačaly tančit plameny.
„Louisi...“ hlesl Harry bez dechu, ale Louis jen cosi zamručel do jeho krku a dál se věnoval vytváření znaménka lásky na čelisti.
„Louisi,“ řekl už trochu důrazněji, aby na sebe upoutal pozornost.

„Co se stalo? Udělal jsem něco špatně? Je to na tebe moc rychlé, že?“ Odtáhl se hned s trochu zklamaným výrazem.
„Ne, to ne, jen- já nikdy nebyl- ten dole,“ kdyby Harry nebyl slepý, viděl by, jak Louis při představě, že bude první, výrazně polknul.
„Tys nebyl nikdy bottom, chápu to správně?“ Ujistil se modrooký a Harry jen s rudými tvářemi záporně zavrtěl hlavou.
„Ne, nikdy,“ sklopil své zelené oči ke svému klínu skrytému pod pěnou.

„Jsem rád, že jsi mi to řekl a neboj se, myslím, že ještě není správný čas. Vidím na tobě, že na to nejsi připravený, pojď půjdeme si radši lehnout,“ Louis vylezl z vany a pomohl ven i Harrymu.
„Ale já bych to zvládl, mám tě moc rád a chci, abys to byl ty...“ kuňkl smutně.
„O tom ani nepochybuji, ale v tobě se pere touha po neznámém se strachem z něho a dokud bude mít strach převahu, neužijeme si to ani jeden,“ vysvětlil Louis, kudrnatý se zatvářil zklamaně, ale přikývl.
„Tak pojď,“ Harry se chytil Louisovy ruky a zabalený v osušce se nechal dovést k pohovce.

„Objednáme si pizzu, co říkáš?“
„Dobrý nápad,“ s povzdechem si sedl a víc se zachumlal do osušky. Myslel si, že když jsou spolu sami, dopadne to trochu jinak. Jenže Louis měl zřejmě nekonečné sebeovládání. Neměl mu to vůbec říkat.
„Jakou pizzu si dáš?“
„Takovou ještě nevynalezli,“ zachichotal se tiše.
„A jaká by to měla být?“ Ozval se znovu Louis z kuchyně, kde se marně snažil zjistit, proč konvice jenž nebyla v zásuvce, odmítá vařit vodu na čaj.
„Nejsem si jistý, že bych chtěl, aby tu pizzu začali vyrábět, protože nechci, aby někdo jiný věděl, jak chutnají tvoje rty,“ řekl nakonec a Louis překvapeně vykulil oči.
„Ale jinak si dám sýrovou, díky za optání,“ zazubil se a Louis vytočil číslo pizzerie, které měl uložené pro případ nouze, kdy nebude na blízku Shawn, aby navařil.

Pizza u nich byla do půl hodiny, takže už jen seděli a cpali se, dokud bylo čím.
„Louisi, víš cítím se s tebou moc dobře a myslím- myslím, že jsem se do tebe i za tu krátkou dobu zamiloval,“ Harry si se zívnutím opřel hlavu o Louisovo rameno. Byl rád, že mu to konečně mohl říct, ač ho miloval mnohem déle než on vůbec tušil.
„Harry, věřil bys mi, kdybych ti řekl, že jsem se do tebe zamiloval na první pohled?“
„Ano, věřil, já věřím v lásku na první pohled,“ špitl s úsměvem.

„Jsi překrásný, když se usmíváš,“ Louis se zas musel vpít do Harryho lákavých růžových rtů, jako by se byl nucen ujistit, že chutnají stále stejně. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se Harry nejen zapojil, ale polibky mu vracel se stejnou horlivostí. Ani se nestačil vzpamatovat a Harry mu seděl na klíně.
„Co si myslíš, že děláš, hm?“ Zasmál se.
„Získávám, co chci,“ vyplázl Harry jazyk a provokativně olízl Louisovy rty, zatímco se různě vrtěl na jeho klíně.
„Máš to mít, ale tady ne,“ Louis se i s Harrym bez problému zvedl a rychlým krokem zamířil do svojí ložnice. Harry se jen držel jako koala a smál se. Mám ho.