Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

XII.

Addie skoro celou noc nespala, místo toho přemýšlela o všem možném, ale hlavně o Harrym.
Zneklidňovala ji jeho reakce, vždyť Louis mu nic neudělal. Proč reagoval takhle? Co když mu v minulosti někdo ublížil a on se teď bojí projevit city?

O půl druhé vstala a šla do obýváku, kde na gauči klidně spal Harry, aspoň vypadal klidně. Ale pod skořápkou klidného spánku číhaly ostré drápy nočních můr čekající na vhodný okamžik k útoku. A ten právě nastal. Harryho obočí se naráz svraštilo, ale to už Addie neviděla, jelikož ji taky dohnal onen temný, otupující mrak spánku.

Byl zase tam, kde se všechno pokazilo, kde on všechno pokazil. Stál uprostřed obývacího pokoje v domě jeho kamarádky a děsil se okamžiku, kdy se objeví on. Věděl, že nebude vzdorovat. Půjde s ním a nechá ho, aby ho zatáhl do druhého patra a do ložnice. Vzpomínky, které byly přes den zamknuty v jeho podvědomí, v noci vyvstávaly na povrch v podobě nočních můr.

Nejhorší na tom všem bylo vědomí, že na to, co mu zničilo život v životě nezapomene. A už se objevil. Vysoký, černovlasý s modrýma očima, které tolik připomínaly oči jeho lásky. To bylo to jediné, na co se jeho alkoholem ovíněná mysl dokázala soustředit, byl to přece jeho přítel.
Dnešní Harry však věděl, že to není pravda a protože věděl, co bude následovat, zoufale se chtěl probudit, ale bylo pozdě.

Bezmoc. Zabránit tomu, co bylo pouhou vzpomínkou, prostě nešlo. Chlapec, který nebyl tím, kterého v něm viděl, ho vzal nahoru. Pevně ho držel za ruku a společné kroky je dovedly do poslední ložnice.
Z Harryho spících očí tekly horké slzy, tak moc se snažil probudit a byl stále zoufalejší, protože se jeho oči nechtěly otevřít.
Společně lehli do měkké postele a začali se vášnivě líbat, ne něžné jako vždy, ale horlivě a nedočkavě. Vzdychali oba a vzduch byl plný napětí a zlé předtuchy, kterou on znal a nechtěl ji vidět znovu.
Bylo pozdě rána v srdci se otevřela, tím jediným tichým vzlykem, jenž se ozval od dveří. Harryho dokonalá bublina, která nepropustila vzpomínky, praskla s jediným pohledem do uslzených modrých očí.

„Harry, probuď se! No tak, ne, neplač!“ Harry své slzy nedokázal zastavit, ani když už byl vzhůru. Proč ho Louis musel políbit a tím otevřít jizvy, které se nikdy úplně nezacelily?
Addie si ho znovu jako večer předtím přitáhla do objetí, ale nějak tušila, že tentokrát to tak snadné nebude.

~~~

Louisův sen oproti tomu zněl i lákavě, avšak pro něj byl neskutečně matoucí.

Ležel v cizí neznámé posteli s bílým povlečením, vlastně všechno co mohl vidět, bylo bílé. Pak se odněkud ozval hlas. Neznámý, přesto něčím povědomí až známý.
„Co tu děláš, Lou?“ Zeptal se mužský hlas a postel vedle něj se prohnula.
„Čekám na tebe,“ usmál se způsobem, kterým se usmíval pouze na Luka, když s ním chodil, ale tohle Luke nebyl ani náhodou.
„A co by si moje princezna přála?“ V hlase neznámého byl slyšet úsměv. Co věděl tak jemu princezno nikdo nikdy neříkal.
„Tebe...“ Vydechl tiše a na to se neznámý vyhoupl nad něj, začal ho líbat a on spolupracoval, možná až moc ochotně.
Omotal okolo druhého nahého těla nohy a nechal si jemně oždibovat krk. Tiše si vzdychal otírajíc se o nohu muže nad ním a nemohl uvěřit tomu, že se mu to tolik líbilo.
Nechával se bičovat slastí, i když se pak s neznámým spojil nejintimnějším způsobem. Nikdy ani nepřemýšlel nad sexem s cizím člověkem a teď se mu zdál takový sen.
Ale neměl moc čas se zaobírat svými myšlenkami, protože se neznámý začal hýbat a on mu jedině vycházel vstříc. Jako by všechny jednotlivé pohyby znali nazpaměť a měli je dokonale secvičené.
Nejlepší na tom všem bylo, že necítil žádnou bolest jen čirou slast, bůhví čím to, jestli tím, že to byl jen sen nebo třeba tím, že byli tak sehrání.
„Oh Lou!“
„Ano, jsem jen tvůj, jen-“

„... tvůj.“

Louis rychle otevřel oči a zmateně se kolem sebe rozhlédl. Ten sen byl snad ještě živější než sen z před pár dní.
„Bože,“ protřel si hřbetem ruky obličej, odhrnul ze sebe bílé ložní prádlo, které až příliš připomínalo to ze snu a zděsil se.
Z postele vyskočil jako když do něj střelí. Přímo pod ním byl velký mokrý flek a on přesně věděl, kde se tam vzal.
Ovšem nikdy by ho nenapadlo, že se mu bude ve dvaceti třech letech zdát mokrý sen. Vždyť byl dospělý, ne? Tohle by se dít nemělo a hlavně ne bez důvodu. Dobře, tak možná ne úplně bez důvodu, když vezmeme v potaz ten sen. Ale tím se jen dostal k další otázce, proč byl ten dole proboha? Pamatoval si jedinou chvíli, kdy byl "ten dole" a to bylo na školních záchodech. Žádný bílý pokoj, žádná postel, žádné oslovování princezno, tak co bylo sakra tohle? Nevěděl, ale každopádně odmítal uvěřit, že něco takového si vytvořil jeho mozek, jako takové noční povyražení.

Vstal a se zkříženými prsty snad i na nohou prosil a odvolával se ke všem bohům, aby byla jeho postel netknutá, protože se mu tohle opravdu nechtělo vysvětlovat Shawnovi, který by do toho jistě strkal nos jako do všeho. Sundal prostěradlo i povlečení z peřiny a rozhodl se udělat něco, co ještě nikdy. On sám od sebe vypere prádlo.
Kéž by dával pozor, když mu Shawn ukazoval, jak se obsluhuje pračka.
Věděl, že prášek na praní je v poličce nad umyvadlem, ale kam ten prášek dát, to už byla jiná.
„Sakra,“ zanadával si Louis pro sebe, když zjistil, že obal prášku neobsahuje návod k použití.
Tak otevřel první šuplíček a prostě do něj nasypal prášek. Pak stiskl tlačítko, nad kterým byl znak jako na zapínání televize a dál se o pračku nezajímal. Místo toho si pustil televizi, kde právě běžel seriál Teorie velkého třesku.

Smál se a ani nevnímal, že se vzbudil Shawn, dokud se neozval křik z koupelny. Louis vyletěl ke dveřím koupelny, z pod nichž vytékala bublinková voda.
Shawn, který měl pěnu i na hlavě, otevřel dveře a Louise probodl
vražedným pohledem.
„Louisi Williame Tomlinsone, ty už na naši pračku v životě nesáhneš!“