Instastory I: Tma má barvy duhy (Larry) ✔

IV.

Oslava skončila a zůstal po ní jen nekonečný bordel, jak to docela trefně nazval Louis, který teď museli se Shawnem uklidit.
„Stejně nepochopím, jak můžou být všichni tvý kamarádi takový nehorázný prasata!" Vztekal se vyšší z chlapců, zatímco ze země sbíral použité kelímky od všemožného alkoholu.
„Možná jsou prasata, protože jsou jako já a nejsou suchaři jako ty," zamračil se Louis a vrhl po spolubydlícím ošklivý pohled, sám si mezitím máčel ruce ve vodě se saponátem, kde umýval talíře od pizzy.
„Hele, taky jsem jedinej, kdo ti tady pomáhá, všichni ostatní odešli," byla to pravda, nikdo kromě Addie, která vytuhla na pohovce, tady nezůstal.
„No a co? Taky zítra musí do práce a je jedenáct v noci! Já vím, že pro tebe čas nemá moc výrazný smysl, ale pro lidi, kteří pracují tak jako my je docela důležitou součástí života," nasupěně položil poslední umytý talíř na linku a odešel do svého pokoje, kde se svalil na postel a během pěti minut tvrdě usnul.

"Lou, můžeš se prosím uklidnit? Nic, to neznamenalo!" Jel s někým autem, ale nemohl otočit hlavu, aby se na řidiče podíval.
"Nic to neznámenalo? To myslíš vážně? Víš co? Zastav, okamžitě zastav!" Chytil za kliku dveří auta a dveře se za jízdy otevřely.
„Louisi, proboha!" Vykřikl řidič a ve snaze zachytit Louise, který visel ven ze dveří, strhl řízení a auto se dostalo do smyku.

„Bože," Louis otevřel oči a zamrkal do šera, které v jeho pokoji panovalo. Jeho hrudník se zběsile nadzvedával a jemu se před očima promítal ten sen, tak živý jako vzpomínka na dětství. Posadil se a protřel si obličej, aby se zbavil toho nepříjemného obrázku před očima a zkontroloval budík. Hlásil půl šesté, ale Louis věděl, že už se mu znovu usnout nepodaří, proto přehodil nohy přes okraj postele a vydal se do koupelny.

Podíval se do trojitého zrcadla nad umyvadlem a skoro se sám sebe lekl. Vlasy mu trčely na všechny strany, tmavé kruhy pod očima byly hlubší než Mariánský příkop a jeho tvář byla snad ještě bledší než normálně. Jednoduše by si ho leckdo mohl splést se smrtkou a to se mu vůbec nepozdávalo.
Bez delších úvah si obličej opláchl ledovou vodou. Až během čištění zubů si uvědomil, že koupelnu plní zvuk neustále tekoucí vody, někdo tudíž musel být v jeho sprše.
Nemohl už nijak zareagovat, když se zpoza závěsu na sprše vynořila ruka s momentálně černými nehty jeho sestry a potom vylezla zabalená v ručníku, měla mokré vlasy a zatím se nahoru nepodívala.
A pak to přišlo celým bytem otřásl zděšený křik Addie, která se teď snažila umlátit svého bratra mokrým ručníkem, který jí spadl z vlasů.
„Proboha, co se to tu děje?" Vletěl do maličkého prostoru ještě i Shawn a teprve teď začal pravý zmatek. Addie nevěděla koho dřív praštit a kluci se snažili vyhýbat ručníku i sobě navzájem.

~~~

„Proč jsi vlastně byla v mojí sprše?" Ptal se Louis už snad po sté, protože do teď ho Addie úspěšně ignorovala, urazila se, stále si držela své mlčení, tedy do chvíle, kdy jí zazvonil mobil a ona nadšeně utekla do vedlejší místnosti. Louisovo podezření, že má jeho sestra přítele ještě utvrdil fakt, že se v pokoji Addie zamčela a strávila tam víc než půl hodiny. Když pak vylezla byla oblečená, nalíčená a vypadala jako vystřižená z módního časopisu.
„Máš rande?"
„Ne, jsem domluvená s kamarádem," odsekla a kluci si vyměnili jeden rychlý pohled, který znamenal jasné "to určitě".

„Tak a teď vážně, jo?" Louis chtěl vědět s kým se jeho malá sestřička stýká, nejlépe kdyby mu rovnou předala jeho trestní rejstřík, složku prohřešků ze školy a seznam lidí, se kterými se scházel on. Vůbec se mu nelíbilo, že s tím Addie dělá tajnosti. Co když je to nějaký úchylák, terorista nebo vrah? Co když ji znásilní a zabije, nebo zabije a pak znásilní?
„Je to jen kamarád, navíc ani nic jiného být nemu
nemůže, protože kope za stejnou ligu jako vy dva chytráci a..." okázale se podívala na hodinky,
„...už musím jít, nebo přijdu pozdě, takže pa, hoši," zasmála se a už jí nebylo.
„Věříš jí?" Do reality Louise přivedl Shawn.
„Nevím, ty jo?"
„

Ani ne..."

~~~

Ale Addie nelhala. Zamířila k velmi dobře známému místu, kde se se svým kamarádem scházeli. Malá čínská restaurace, kde dělali nejlepší polévky, které oba milovali.

Když ho poprvé potkala, seděl na lavičce v parku a jak si tenkrát myslela, sledoval kachny. Hladil svého psa, černého labradora, který ležel poslušně u jeho nohy a dýchal s vypláznutým jazykem.
Ten muž byl opravdu mladý, možná jen o trochu mladší než její bratr, Addie se líbil a proto si bez ptaní sedla vedle něj.

„Krásný den, že?" promluvila k němu očekávajíc, že se na ni třeba podívá, ale to se nestalo. Stále se díval na jedno místo.
„Asi ano, alespoň mám ten pocit, cítím jak mě hřeje slunce,"
„Jak to myslíte "asi"?" Addie jeho odpověď nechápala.
„Jsem nevidomí nebo slepý, jak říká většina lidí,"
„Moc se omlouvám, to jsem netušila," viděla, jak se usmál, měl krásný úsměv, jenž mu tvořil ve tváři ďolíčky.
„V dnešním světě má slovo omluva pramalý význam a hrozně se jím plýtvá, zrovna vy se nemáte za co omlouvat, nemohla jste to vědět,"
„Jsem Addie, můžu vám dělat společnost, jestli dovolíte,"
„Budu rád, nestává se často, že bych si s někým kromě tady Belly povídal, jsem Harry, moc mě těší."

„Ahoj, Harry, jak ses dneska měl?" došla k jejich stolu, u kterého vždy sedávali a sedla si naproti svému kudrnatému kamarádovi.
„Ahoj, Addie. Je to pořád stejné. Tma, není to zábava, ale mám se fajn," usmíval se tak, jak to uměl jenom on, v těch chvílích Addie připomínal sluníčko,
„...a co ty?" ač byl slepý, uměl nasadit zaujatý pohled, což Addie nechápala. O jeho handicapu nikdy nemluvili, tedy kromě výjimek, kdy se někdo zeptal. Věděla, že to jak oslepl, je Harryho třináctá komnata, kterou nikdo nikdy neotevřel.
„Představ si, co dnes udělal můj bratr! Včera jsme měli malou oslavu, tak jsem u něj spala a ráno byla koupelna zabraná jeho spolubydlícím, takže jsem se šla osprchovat k Louisovi a hádej, co ten idiot udělal! Vlezl do koupelny a já zrovna v ručníku vylezla a když jsem začala křičet, vešel k nám ještě i Shawn. Myslela jsem, že je fakt zabiju..." ofrkla si a i když to Harry nemohl vidět zamračila se na něj, když se tiše zasmál.
„Myslím, že bys mi měla svého bratra, co nejdřív představit."