Vlkodlak

22

Jako každé ráno mě probudí budík..

Udělám ranní hygienu a pak si jdu zase koupit něco do obchodu..

Stojím u skříňky když v tom za sebou ucítím pach..

,,Allison" ,,Nech mě" řeknu, otočím se a chci odejít.

Dá ruce na skříňku... Čímž mě uvězní mezi jeho tělem a mou skříňkou ,,Říkám nech mě! Přestaň mi překážet!" ,,Budu tvou překážkou do konce tvého života" ,,Mého? Teo? Ty umřeš dřív než já" ,,Jsi benshee? Že víš že umřu?" ,,Nejsem benshee.. Ale vím že umřeš.. Protože tě zabiju já.. Tak jako ostatní, celou tuhle školu! Celý tohle město" ,,Věříš si v tom" řekne a odchází.

Odcházím do třídy.. Jenže mě zastaví Scott ,,Slyšel jsem tvůj a Tea rozhovor" ,,Chtěla jsem ho zastrašit" ,,Vím že nechtěla! Srdce ti bilo úplně normálně" ,,Tak ať.. Umím ovládat svůj tep" ,,Allison.. Pokud budeš chtít někomu z tohodle města ublížit.. Tak já a moje smečka budeme muset ublížit tobě, věř že to ale dooprady nechci" ,,Myslíš že se bojím smečky puberťáků? Sice jsi pravá alfa.. Ale já jsem omnohem horší než ty, teď mi jdi z cesty.. Protože ty a ani ta tvá nepovedená smečka mi nijak neublíží" řeknu a odcházím si sednout..

Píšu si výpisky do sešitu..

Po zvonění jdu na záchod, jedná místnost, kde mě nebude nikdo otravovat!

Zase! Bolest hlavy!

Opět upadám do bezvědomí..

,,Už víš odpověď na mou hádanku?" zeptá se.

,,Ne a ani to nehodlám luštit!" odpovím.

,,Tak je zabiju" řekne, jakoby mi ukazoval vzpomínky.. Je tu Melisa a ostatní..

,,Dobře! Dej mi čas!" ,,Máš čtřiadavcet hodin" odpoví a já se probudím z bezvědomí..

Jdu do třídy a pořád přemýšlím?! Já jsem fakt blbá!

,,Má to každý! Ale nikdo z nás to nemůže ztratit?!" opakuji si stále dokola..

Nemůžu tomu stvoření dovolit aby je zabil!!

,,Allison!" křikne učitelka, vzpamatuji se ,,Ano?" ,,Dáváš pozor? Nebo se sem chodíš jen dívat" řekne učitel a koukne na mě vražedným pohledem ,,Budu dávat pozor" odpovím, on konečně odvrátí pohled a začne vykládat učivo..

Kdyby jste jen věděl co mám právě za problém! Musím zachránit kamarády! A to jen tím že uhodnu hádanku!!

Po škole..

Jdu opět pomalým krokem k hotelu..

,,Allison!"křikne známý hlas ,,Řekla jsem ti! Že se mi nemáš plést do cesty!" řeknu a otočím se ,,Promiň.. Jen tohle ti vypadlo" řekne a dává mi papír, otevřu ho.. Je v něm napsána ta hádanka ,,Díval jsi se na to?"zeptám se ,,Ne.. Jsou to tvoje věci, já ti do nich lézt nebudu" ,,Dobře" řeknu, otočím se a odcházím..

Scott.. Scott je otravný člověk, musí do všeho strakt nos, doufám že si to nepřečetl..

Sedím v pokoji.. Přijíždím sociální sítě..

Je to až unavující..

,,Má to každý! Ale nikdo z nás to nemůže ztratit! Co je to?" promluví ten chraptivý hlas ,,Nevím!" křiknu ,,Má to každý! Ale nikdo z nás to nemůže ztratit!" opakuje stále do kola...

,,Stín" řeknu, stojím k němu zády.. Otočím se a všimnu si sebe.. Mého stínu..

Probudím se z tranzu..

V pokoji jsem jen já a brnící telefon..

Hovor zvednu

Stiles : Ahoj.. Hele je ten zápas.. Tak jestli chceš přijď

Já : Možná

Je jediné co odpovím a ihned hovor ukončím..

Jdu se přichystat..

Naposledy se podívám do zrcadla a odcházím z hotelu..

Sedám si na lavičku na hřišti..

Hrají dobře.. Zatím naši vedou..

,,Ty si přišla" řekne Stiles ,,Kecáš?" řeknu ironicky ,,Štve mě tvá ironie.. Dřív jsem tu v ironii a takových věcech spíš vedl já.. Přišla si ty a už nejsem ani otravný" ,,Smůla no" ,,Alespoň se mnou nemluv ironicky ano?" ,,Joo" odpovím.. Stiles běží na hřiště..

Ucítím divný pach..

Jdu za prachem, jenže v tom narazím na Tea ,,Věděl jsem že přijdeš" ,,Skvělý, to mě potěšilo" řeknu ironicky ,,Říkala si že mě zabiješ že?" ,,Jo" ,,Tak pojď" ,,Ne takhle.. Udělám to až to nebudeš čekat.. Až to nebude čekat nikdo" řeknu a zlověstně se úsměju... Je z něj cítit vztek a strach ,,Nemusíš se bát" řeknu, poplácám ho po rameni a odcházím se zpátky dívat na zápas.

Zápas je už u konce..

Naši vyhráli.. Alespoň že tak..

Jdu pomalým krokem domů..

Ucítím divný pach, je to podobný pach Teovi..

Jdu za pachem a všimnu si dívky.. Má na tváři šupiny..

,,Pomůžeš mi?" zeptá se ,,Pomůžu" řeknu, přistoupím k ní....

Ruce dám za záda ,,Hlavně buď v klidu ano?" ,,Jo" odpoví, já mezi tím vytáhnu drápy...

,,Připravená?" ,,Ano" odpoví, ihned použiji své drápy, které ji zabodnu přímo do krku....

Ona padá k zemi, já jen zastrčím drápy a odcházím pryč. Chtěla pomoct ne? Pomohla jsem jí..

Přijdu na hotel, padnu do postele a usínám..