Sutechův syn ✓

6.Odhalení

Lukáš

V noci se mi zdál sen o otci. Mám z toho nepříjemný pocit. Rozhodl jsem se poradit s Kubou.
I když to znamená prozradit, kdo skutečně jsem. Stejně mu už nechci dál lhát.
Snad mě bude milovat i jako syna boha zla.
Pomocí kouzla mu posílám vzkaz, jestli by se za mnou nezastavil.

Jsem z toho moc nervózní.

Jakub

Dneska se mi vůbec nechce trénovat, raději bych strávil celý den s Lukym. Je až neuvěřitelné, jak mi během těch dvou týdnů přirostl k srdci.

Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale zažil jsem to s ním.
Myslím, že mu můžu zcela věřit, možná bych mu mohl říct, kdo vlastně jsem.
Ale jak na to bude reagovat?

Na mém stolku se objevil kousek papíru, vzkaz od mého kocourka, zda bych za ním nechtěl přijít. Ten kluk mi snad čte myšlenky.
Posílám odpověď a vyrážím za svým miláčkem.

Zaklepu na dveře a ty se hned otevřou.
„Dobré ráno, Luky."
Jsem přiražen na dveře, jen co je za sebou zavřu a vášnivě políben.
S radostí spolupracuji a když mi olízne spodní ret, polibek prohlubuji. Naše jazyky se proplétají v divokém tanci. Nakonec se kvůli nedostatku vzduchu musíme odtrhnout.

„Dobré ráno, Kubí."

Usměji si na něj:
„To jsem ti tak chyběl?"

„Ještě mnohem víc. Rád bych ti něco řekl, posaď se prosím."

Začínám být nervózní, usednu naproti němu a čekám, co mi poví.

Lukáš

Sedíme naproti sobě, dívám se do těch nádherných, modrých očí a utvrzuji se v myšlence, že si zaslouží znát pravdu.

„Kubo, to, co ti chci říct, ví jen pár lidí, ale já ti věřím."

„Povídej, víš, že mi můžeš svěřit cokoliv, lásko."

Zhluboka se nadechnu:
„Patřím k vyšším členům Řádu. Můj otec je bůh."

Překvapeně na mne pohlédne a opatrně se zeptá:
„A...víš, který?"

„Ano, jsem syn Sutecha."

Trhne sebou a náhle jsou jeho krásné oči plné zděšení a smutku. Čekám, co odpoví, ale následující věta se mi zabodne do srdce.

„Musíme se rozejít, Lukáši."

To ne! To nemůže myslet vážně.

„Kubí?? Já za to přece nemůžu. Nechci se rozejít, miluju tě."

Jakub na mne smutně pohlédne a odvětí:
„Lásko, taky tě miluju, ale spolu být nemůžeme. Vůbec nechápu, jak jsme to až do teď zvládli."

Jeho slova mě ranila, co je na našem vztahu špatného?

„Povíš mi alespoň proč?" ptám se se slzami v očích.

„Protože nám to není souzeno, Luky. Jsem syn Hora, úhlavního nepřítele tvého otce."

Cože? Takže otec chce, abych unesl svého přítele? Ne, raději umřu, než bych mu ublížil. Přesto Kubovi musím prozradit, jaký jsem dostal úkol.

„Lásko, já se tě nevzdám, ale měl bys vědět, že mi otec ve snu nařídil, abych mu tě přivedl. Neměl jsem tušení, že myslí tebe a nehodlám jej uposlechnout.
Nedám mu tě!"

„On chce mě? Pak půjdu dobrovolně. Ty se mu nesmíš vzepřít, nechci, aby ti ublížil. Vždyť by tě mohl zabít.
To bych nepřežil."

„Na to ani nemysli! Raději budu se Sutechem bojovat, než tě obětovat."

„Lukáši, to je naprosté šílenství!
Jak chceš bojovat s bohem? Nikdy ho nedokážeš porazit, vždyť i sám Re se ho obává."

Usměji se na svého miláčka a odhodlaně prohlásím:

„Najdu si nějaký způsob."