Olympané vytřeští zraky. Zeus povstane ze svého trůnu a prohlásí:
„Zdravím tě, Davide. Tvá slova mne poněkud matou. Kdo je tvůj přítel?“
„To si říkáš vševědoucí, Die?
Již několik dní chodím s Kekem.
A vy jste ho napadli s úmyslem zabít jej. To vám nemohu dovolit.“
Zeus se nadechuje k odpovědi, ale Hekaté je rychlejší.
„SethHore. Tvůj přítel tě očaroval.
Udělal to samé s Hérou. Svedl ji, vyspal se s ní a ona se pak pokusila zabít svého manžela.“
David se ušklíbne:
„Čekal jsem různé výmluvy, ale tahle je příšerná. Nic z toho, co tu řeknete, mi nezabrání ve vašem zničení.“
David vyšle z dlaně fialový paprsek, který Zeus taktak odrazí. V tu ránu povstanou ostatní bozi a sešlou své vlastní síly.
Kdokoli by teď pozoroval Velkou síň, spatřil by devatero nejmocnějších bohů Řecka, sesílajících paprsky, blesky a ohnivé proudy na chlapce, který to vše zadržuje jednou rukou.
Desátá bohyně, Athéna chvatně šeptá vládci Olympu:
„Otče, tady ho nemůžeme porazit. Je příliš mocný. Pojďme ven a uzavřeme tento chrám.
Povoláme ostatní a společnými silami jej spoutáme.“
Zeus ten nápad ocení. Ví, že je to jediná možnost. Pošle tedy tento vzkaz ostatním a všech deset naráz zmizí.
Davida ten úskok zmate. Překvapeně se rozhlíží kolem sebe, načež se pokusí přenést před chrám. Když zjistí, že je celý chrám obehnán kouzly, která jen tak nepřekoná, zamyslí se.
Tuší, že venku na něj čekají veškerá řecká božstva, tudíž by bylo neopatrné využít všechnu sílu na proražení oné barikády.
Ale kdyby zničil chrám, exploze některé bohy zasáhne.
To je ono. Rozmetá ho na kusy.
Sepne ruce a představí si syrovou energii, jak proudí jeho tělem. Podvědomě povolá sílu všech čtyř živlů, které začnou kroužit kolem jeho těla.
Bohové venku se zatím připravují na útok netušíc, že v samém centru jejich moci se rozpoutává bouře nevídaných rozměrů.
Myslí si, jak dobře to vymysleli, jenže jejich plán se změní v jejich zkázu. Nevolají na pomoc Egypťany, jsou si až příliš jisti sami sebou.
Proto jsou zděšeni, když se náhle Velký chrám roztrhne mocným výbuchem.
Kusy zdí, podlahy a sloupů sráží jednotlivé nesmrtelné bytosti k zemi, mnozí jsou zavaleni hromadou kamení a sochami.
Ti, kteří včas uhnuli nebo se skryli, v šoku hledí na obrovskou kouli čiré moci, z níž vystřelují blesky, zraňující a ničící vše živé v okolí.
Zeus je šokován více, než ostatní.
Tisíce let stál Velký chrám na vrcholku posvátné hory. Ani Kronos, ani sám Kuk jej nedokázali zničit. Prabůh temnot jej pouze pohltil Nicotou.
Ale nyní hledí na zkázu, vyvolanou patnáctiletým klukem, dítětem.
Bohové kolem svého vládce umírají zasaženi blesky, či kusy starobylé svatyně.
Zem pod jeho nohama je nasáklá zlatou krví.
Stromy z kdysi překrásné zahrady hoří fialovým ohněm, nebo je výbuch vyvrátil z kořenů.
Někteří bozi ještě žijí, avšak pokaždé, když se někdo přiblíží k bouři, zem pod ním pukne a hrom jej srazí do propasti.
Náhle před ním povstane mohutná vodní stěna. Poseidon.
Snaží se uhasit ohně linoucí se z bouře.
Povzbuzen svým bratrem, i Zeus zvedne ruku a povolá vichřici, aby jí obklopil kouli energie.
Bouře pohasne, ale na jejím místě stojí mladík ve fialové suknici. Na krku amulet ve tvaru Horova oka, v levé ruce žezlo se Sutechovou hlavou.
Poseidon po něm vší silou vrhne mocí nabitý trojzubec, ale chlapec z dlaně vyšle blesk, jenž zbraň boha moří zasáhne v letu a roztříští jej.
Vzápětí se ozve svištivý zvuk, následovaný vykřikem.
Poseidon padne k zemi proboden egyptským kopím.
Salvy ohně a blesků fialové barvy mají za následek další výkřiky padlých bohů.
Netrvá dlouho a Zeus stojí sám.
Mladý Egypťan k němu pomalu dojde, načež posměšným hlasem praví:
„No. Snažili jste se. Ovšem vítěz může být jen jeden. Já.“
Zeus se nezmůže na slovo a jen cítí, jak ho syn králů nejstarší říše probodává svým žezlem.
V okamžiku, kdy poslední z řeckých bohů umírá, hora Olymp se rozpadne v prach.
I smrtelníci cítí, že se stalo něco velmi zlého.
Po celé zemi se bortí chrámy i sochy. Řečtí bohové padli a s nimi mizí i vše, co je symbolizovalo. Zbyly pouze knihy a obrázky v nich.
Dokonce i velký Parthenón v Athénách se rozpadl v prach.
A mladý bůh, vnuk Hora a Sutecha si na vrcholku hory Mytikas vychutnává triumf.
On, sotva dospělý kluk právě vymýtil bohy druhé nejstarší civilizace. Nikdo z nich se mu nedokázal postavit.
Byli zde všichni. Olympané, menší bohové, polobozi, dokonce i prapůvodní.
Tartar, Gaia, Nyx, ba i Erebos.
Ti všichni padli jeho rukou.
Teď zajde na chvilku za svým miláčkem. Poté se vydá do mrazivé země Asgarďanů, aby i je potrestal.
Pak se i s Alexem vrátí do Egypta, kde je budou muset přijmout.
Pokud ne, tak...
Trůní sál egyptských bohů
„Jakube? Stalo se něco... příšerného.“
„Luky? Co? Něco s Davidem? Je v pořádku?“
„Kubí, lásko. Náš syn právě ve jménu lásky k Alexovi zničil Olymp.“
Vládce Egypta je zmaten.
„Můžeš to říct ještě jednou? Asi jsem ti nerozumněl.“
„Lásko. David zničil Olymp. Pozabíjel všechny řecké bohy a polobohy.
Úplně všechny...“
„T-to.. to by neudělal. Nemohl. Luky, řekni, že to neudělal. Řekni, že je to vtip.“
„Není, lásko. Řečtí bohové padli do jednoho. Rukou našeho syna.
A naši bohové, pod velením Sachmet, chtějí jedno.“
Horův syn pozvedne oči, zaplněné slzami, ke svému manželovi.
„C-co?“
Lukáš, též uplakaný a s těžkým srdcem, oznamuje druhému otci svého syna rozsudek, jež bohové Egypta vynesli nad jejich potomkem:
„Jeho smrt.“
ČTEŠ
Sutechův syn ✓
PertualanganJaký může být osud mladého puberťáka, který se znáhla dozví, že je synem boha zla? Jak jeho život ovlivní jemu podobní? A co když dostane úkol, na jehož splnění závisí samotná rovnováha? Upozornění! LGBT postavy!
