Sutechův syn ✓

37.Varování

Pohled třetí osoby

Tři polobozi se po úmorném výstupu konečně vydrápali na kopec, na němž by měla být umístěna brána Bifrostu.
Jejich pohled padne na zvláštnost tohoto místa.

Tři runové kameny, vzdálené od sebe asi dvacet metrů.
Kluci se rozdělí a každý si prohlíží jeden.
Vtom se okolní vzduch zvláštně zavlní.
Obři. Kolem každého z polobohů nyní stojí kruh deseti obrů.
Ledoví, skalní a ohniví.

Erika obestoupili bytosti z ledu, třímající ledový kyj.

Jakub hledí do plamenných tváří ohnivých stvůr.

Lukáš s odhodláním čelí obrům s tělem šedé skály, jenž taktéž drží ohromnou kamenou palici.

„Co jste zač a co po nás chcete?“
Syn Sutecha se pomalu připravuje k boji.

„Smrt!“ prohlásí nejvyšší kamenná obluda.

„Smrt? Tak to máte šťastný den. Rádi zabíjíme nestvůry, jako jste vy.“ řekne posměšně Jakub, přivolávajíc kopí.

„Chcete se postavit přesile? Do toho chcípáčci.
Z vašich kostí budou pěkné cetky pro naše ženy.“ vysmívá se zřejmě vůdce té tlupy.

Obři zaútočí naráz.
Ledoví vydechnou mráz na Erika, který se okamžitě obalí ohnivým štítem.
V pravé ruce se zhmotní rudá hůl se světlým rubínem na konci.
Máchne jí a první obr se rozteče jako sněhulák na jaře.
Jeho druhové začnou mlátit do štítu pěstmi a oslabují jej.

Jakub zatím odráží plamenné koule svých protivníků magií a větrem.
Ani on nezahálí a probodává nepřátele kopím.
Každý zasažený obr vzplane, až po něm nezůstane ani náznak existence.

Narozdíl od společníků má Lukáš se skalními obry potíže.
Oheň na ně nijak nepůsobí, blesky jim občas odlomí kus končetiny.
Přesto stěží odráží tvrdé rány palic.

Syn Rudého boha si uvědomuje, že to takto nepůjde do nekonečna.
Brzy ho jistě přemohou.
Ne nadarmo jsou popisováni jako nejsilnější bytosti Severu.

Vzchopí se.
Větrem od sebe ty oživlé kameny odsune a vymění meč za hůl.
Prudce jí udeří do země.
Vyvolá tak mocnou tlakovou vlnu, jež útočníky odhodí stranou.

Najde v nitru sílu živlů.
Pozvedne hůl do vzduchu a nechá sebou proudit magii.

Připravuje kouzlo podobné tomu, jež užil na otce.
Když je připraven, opět udeří holí tentokrát ze sebe vypustí vlnu energie mocnou tak, že zničí nejen skalní ale i ostatní přeživší obry.

Zem pod jeho nohama je zčernalá kouzlem, které vyvolal a po nepřátelích zbyly jen kousky tajícího ledu, pár uhasínajících plamínků a hromádky štěrku.

„Uf. Tak to bychom měli.
Je zjevné, že protistrana už o nás ví. Raději bychom měli otevřít tu bránu.“

S těmito slovy položí ruku na svůj kámen a oba jeho společníci učiní totéž se svými.

Runy se rozzáří bledým světlem a v středu jejich os se zjeví mohutný muž s rukou položenou na jílci zasunutého meče.
Promluví k polobohům hlubokým hlasem:

„Jsem Heimdall. Strážce Bifrostu a ochránce Asgardu.“

Nóatún, sídlo Njorda

Před Martinem se otevírá brána do pevnosti boha moře a ven vychází vysoká žena v bílých šatech.

„Matko, rád tě vidím.“

„I já tebe, Martine. Kde jsi zanechal návštěvníky?“

„Poslal jsem je k Bifrostu, setkáme se u Freyji.
Potřebuji informace.
Jak to vypadá s obry, matko?“

„Je dobře, že jsi přišel.
Situace je mnohem vážnější, než si kdokoli myslí.
Ódin a ostatní mi nevěří, pochybují, že by se plán mých příbuzných mohl zdařit.
Já však tuším, že to možné je.“

„Plán? O čem to mluvíš, co Loki chystá?“

„Ne Loki, můj synu. Je sice velitelem, ale tohle je myšlenka někoho jiného.

Vládce ledových obrů chce vzkřísit duši Ymira, prvotní bytosti zla.“

„Ale... ten byl zabit na úsvitu světa. Vždyť vše je vytvořeno z jeho těla.
Není možné, aby se mohl jakkoli vrátit.“

„Naneštěstí je.
Thrym neoživí tělo, jen přivolá duši a nechá ji vstoupit do sebe.
A přivolat ji z nicoty bude obtížné, ne však nemožné.

Král Jötunheimu zná prastará a mocná kouzla.
Vše je připraveno, chybí jen poslední přísada.

Krev tří bohů, potomků obrů.
Tři takoví Ymira zabili, proto jej jiní mohou vrátit.

Musí být zabiti v boji, cizí mocí.
A nyní se cizí moc nachází na území naší říše.“

„Ti kluci! Ale oni nechtějí zabíjet bohy. Přišli se žádostí o pomoc.“

„Ano a právě proto je Ódin skeptický.
I přes tuto skutečnost se obávám možného úspěchu králova plánu.
Koneckonců, Loki je mistrem převleků a lstí. Mohl by tvé nové přátele oklamat.
Najdi je.
Varuj je.
Jsou nadějí bohů i obrů.
Cítím, že již byli napadeni a obstáli.
Heimdall je nyní vpustí do Asgardu.
Ve Fólkvangu, paláci Freyji, se setkáte s jejími kněžkami.
Poradí vám, co dál.
Ve svém putování užívejte magické cestování, bude to rychlejší.

Má dcera Freyja vládne mocí věštění. Jistě ví víc, než já.

Synu, dnes je devátý den mého pobytu Nóatúnu.
Zítra se vracím do Thrymheimu, otcovy pevnosti v Jötunheimu.
Pokud se dozvím něco nového, pokusím se ti poslat zprávu.
Teď jdi a vyřiď těm mladíkům mé pozdravy a požehnání.“

„Děkuji, matko. Prozatím nashledanou.“

Syn bohyně se otočí a zmizí v podobě shluku sněhových vloček.
K vládkyni zimy přistoupí muž a obejme ji.

„Měla jsi mu to říct, drahá.“

„Ne, drahý. Stane se, co se má stát. A tuším, že i on bude mít svou roli.“

„Uvědomuješ si, že riskuješ zkázu Asgardu? Ymir nebude mít slitování.“

„Bylo to předurčeno. A víš sám, že osudu se nedá uniknout...“