Sutechův syn ✓

22.Dostaveníčko se smrtí

Jakub

Bohyně Athéna nám poradila, ať vyhledáme její dceru a dceru Hekaté, bohyně kouzel. Prý nám pomohou.
Musíme se dostat do jakési pevnosti zvané "Místo blesků", což je něco jako výcvikový tábor řeckých polobohů.

Přenesli jsme se zpátky na loď a odlétáme z Athén k peloponésskému poloostrovu.
Chceme se cestou zastavit v Megaře pro nějaké zásoby, ale musíme být opatrní.

Podle toho, co nám vyprávěli mistři v Řádu, je Megara jedno z měst, kde se uctíval Hádes, bůh podsvětí.
Takže se může snadno stát, že tam narazíme na nějaké nestvůry právě z jeho říše.

Let do Megary trval necelý den.
Rozhodli jsme se protentokrát přistát v parku poblíž centra.
Díky egyptským kouzlům je naše loď neviditelná zraku civilistů, tak se nemusíme obávat krádeže, nebo poškození.

Sotva jsme udělali pár kroků po dlážděném chodníku, dostal jsem zvláštní pocit.
Podobný jsem zažil při boji s Apophisem.
Temnota a smrt.
Je někde poblíž, ale kde?
Jsou to nestvůry?

„Luky? Cítíš to taky? Temnota a smrt. A blíží se k nám."

„Ano, lásko. Odhaduji to na nestvůry z podsvětí, ale v těch se moc nevyznám.
Neboj, my dva se ubráníme čemukoliv."

Snaží se mě uklidnit, ale nedaří se mu to. Jsem docela nervózní.
Jdeme směrem k obchodu, kde plánujeme nakoupit nějaké jídlo.
Vzhledem k tomu, že Lukáš má špatný orientační smysl, vedu výpravu za zásobami já. Chyba.

Pořád musím myslet na ten divný pocit a v nesoustředění špatně zahnu.
Ocitneme se ve slepé uličce.

Náhle se za námi ozve zavrčení.
Prudce se otočíme a před námi stojí obrovský černý pes s ohnivýma očima.

„Luky, to je pekelný pes?"

„Jo a není sám," odpoví nervózně můj přítel.

Rozhlédnu se a vyděšeně zjišťuji, že jsme obklíčeni.
Celá smečka pekelných psů, napočítám jich deset. Okamžitě povolám kopí a Luky meč.

Bojovat se psy bude těžké. Dokážou cestovat stíny, což znamená, že na vás skočí zepředu, zmizí a dopadnou vám na záda.

„Ale, ale. Co dělají dva polobozi v Megaře? Už byste měli vědět, že tohle je mé město."

Ten hlas je tichý a temný. Můj pocit špatnosti zesílil.
Za smečkou psů stojí vysoký mladík celý v černém, s taseným mečem.

„Kdo jsi? Polobůh? Jsi snad syn Háda?“ položím nervózně otázku.

„Tss. Vy mě neznáte? To je zvláštní. Jsem pán tohoto města a vaše zkáza, polobozi," odvětí majitel smečky klidně.

„Kubí? Zaměstnej ty psy. Já se postarám o něj." navrhne Lukáš a aniž by čekal na mou odpověď, vrhá se do boje s neznámým.

Zaměstnej deset psů, velkých jako džíp. Jako vážně? Ach jo.

Nestvůry se ke mně pomalu přibližují, lehce ťuknu kopím o zem. Obklopí mne měkké světlo.
Pekelní psi se zarazí a dojednoho začnou vrčet.
Jako když zapne deset motorových pil.
Jeden po mně skočí, probodnu ho kopím a zasype mě zlatý prach.
Fajn, ještě devět.

Kousek dál spolu šermují Lukáš a tajemný protivník. S mečem to umí, ale to Luky také.
Cizí polobůh si to zřejmě uvědomil, neboť vložil do boje i magii.
Každý střet mečů teď doprovází záblesk a celý boj se zrychlí.

Mě už ti psi nebaví. Probodl jsem další dva a ostatní začali užívat magické cestování.

Je teď těžší je zasáhnout, přestože jsem vyměnil kopí za meč.
Rozhoduji se proto pro kouzla.

Světelná aura je před tím zarazila.
Jsou to tvorové temnot, možná je právě světlo dokáže porazit.
Povolám si hůl a prudce jí udeřím do země.
Právě včas. Zbylé šelmy skočily na zdánlivě snadný cíl.
Z mého těla se uvolní záře a všechny nestvůry spálí na popel.

Konečně se mohu podívat, jak si vede můj přítel.
Špatně.

Cizinec jej zasáhl jakýmsi černým mrakem.
Luky padl na kolena, v obličeji celý popelavý, jako by umíral.
To už znovu nedovolím!
Z ruky mi vytryskne bílý paprsek a srazí nepřítele k zemi.
Omráčil jsem ho.

Doběhnu k Lukymu a uzdravuji ho.

„Co se stalo, lásko? Co to bylo?"

„Smrt, zlato. Cítil jsem ji tak blízko. Až se probere, chci vědět, co je zač."

Večer téhož dne

Lukáš

Už by se mohl probrat. Je v bezvědomí přes čtyři hodiny, holt Jakubovo světlo je mocná zbraň proti bytostem temnot.

Přesto si nejsem jistý, že je Hádův syn. To kouzlo, které seslal, mě málem zabilo.
Bylo to... nevím, jako čirá smrt. Že by byl..? Mnohé by to vysvětlilo. Počkám, až se vzbudí.

Pro jistotu jsem jej magicky spoutal a jeho meč obklopil Jakub světlem, aby se nedal přivolat.

Zavrtěl se, konečně. Zjistíme tedy, kdo vlastně je.

Pohled třetí osoby

Spoutaný černooděnec prudce otevře oči a zděsí se.
Leží na posteli v jakési místnosti, nemůže se hýbat a nad ním stojí ti dva kluci z uličky.

Nikdo zatím nemluví a tak může zajatec přemýšlet.

Kdo sakra jsou? Určitě polobozi, ale..
Ten, se kterým bojoval, je velice mocný. Cítil to, kdykoli se jejich meče střetly. A ten druhý?
Jediným úderem hole zničil psy a pak ta rána!
Taková bolest!
Bylo to čiré světlo, tak jak ho mohlo omráčit?
Vždyť patří mezi nejmocnější polobohy Řecka.
Musí vědět, kdo jsou.

„Kdo jste?“ zeptá se tichým hlasem.

Odpověděl mu ten šermíř:
„Turisti.“

„To je vtip? Jste polobozi, ale máte síly, jaké neznám. Kdo jste doopravdy? Kdo jsou vaši božští rodiče?“

Oba cizinci na sebe pohlédli a po chvilce přikývli.

„Já jsem syn Hora a můj přítel je syn Sutecha.“ odpoví ten s tím světlem.

„Co? Vy jste ti EGYPŤANÉ??“ zajatcův hlas je nyní plný zvědavosti, ale i strachu.

„Ano. A kdo jsi ty?“

„Jsem Theo,“ řekne zajatec potichu a značně nervózně, „a jsem syn Thanata, boha smrti.“