Sutechův syn ✓

52.Lapen lvem

Napata

První, co si uvědomí, je, že se nemůže pohnout.
Co se stalo?
Osvobodil Sutecha, jenž se obětoval a povýšil svého syna na boha.
Pak přišla rána, bolest a tma.

Otevře oči.
Je připoután ke kříži, ze kterého pustil Rudého boha a proti němu v křesle sedí statný Núbijec se zlým pohledem.

„Konečně ses probral.
Co sis myslel? Že mě Sgeru zastaví, přemůže?
Již zaplatil za svou zradu.

Nekoukej tak vyjeveně, synu Hora.
Mou rukou nezemřeš.
Nejstarší tě zabije osobně, jen co se vrátí ze Severu.

Konec je blízko, dnes padne Asgard, zítra Řecko, pozítří celý svět.
A ani Sutech, ani Hor, jehož vypustil ten tvůj přítelíček, tomu již nezabrání.“

Takže Kuk nic neví o Sutechovi a Lukášovi. Pomyslí si Jakub.

„Nic nechápeš, knězi.“

„Jsem velekněz!“ prskne Núbijec.
„Churat, první služebník lvího boha Apedemaka. Mluv se mnou s úctou, jaká mi náleží!“

„Vždyť mluvím, knězi.“ odvětí klidně Jakub.

S uspokojením sleduje, jak Churatovi naběhne na čele žíla.
Velekněz zbrunátní vztekem, zvedne se a odchází.

„Vychutnej si poslední hodiny života.“ řekne ještě a práskne za sebou dveřmi.

Horův syn je ponechán se svými myšlenkami. Nedokáže se ubránit pocitu, že je něco špatně.

Pokud je Hor volný, proč ještě necítí jeho moc?
Je možné, že by ho Lukáš nepřesvědčil?
Nebo to jen chvíli trvá, než se božství přesune na někoho jiného?
Tolik otázek a žádné odpovědi....

Reův palác

Záblesk světla oznamuje mágům přítomným v hlavní síni příchod boha.

„Re!“ vykřikne mladík.

„Lukáši? Co tady děláš??“ táže se bůh Slunce znepokojeně.

Všichni kněží při jeho slovech zalapají po dechu.
Lukáš? Vždyť tohle je bůh.
Jak by se mohl...

„Re. Osvobodil jsem Hora a zničil Atona. Můj otec se obětoval a předal mi své vše.
Ale Hor to odmítl a někam zmizel.
Chápeš to? Bůh zla se kál a bůh světla se zachoval jako srab.

A já nevím, co je s Kubou!“

Re se zachmuří:

„Nevrátil se? Cítím, že žije, jen ho nedokážu vidět. Pokusím se ho najít, neboj.

A to, co říkáš o Horovi, je také zlé.
Pokud se neumoudří, budeš muset vzít to břímě na sebe.
Jdi do Gízy a do Sakkáry sám, já mezitím budu hledat Kubu.

Ale, než odejdeš, mám ještě jednu špatnou zprávu.
Asgard byl zničen a Ódin je mrtev. Ostatní severští bozi i polobozi jsou zde. Včetně Martina.
Již jsem poslal varování Olympu, jenže Zeus odmítl utéct.
Je tvrdohlavý jako mezek.“

„Cože? Asgard, Ódin? Jak?“

„Kuk osobně. A před tím zahájil svůj plán.
Zničil všechny ostrovy světa.
Zahynulo nespočet lidí, Lukáši.
Prabůh tmy zítra napadne Řecko a pak začne ničit zbytek světa.

Není čas, jdi. Jdi bez Jakuba.
Až ho najdu, pošlu jej k tobě.

Núbie

Syn světla o samotě přemýšlí.
Uvidí ještě svého milovaného?
Jak dlouho tu již je?

Dveře se otevřou a do cely vchází Churat.

„Tak co, synu Hora? Ještě žiješ?
Mám pro tebe novinky.
Asgard byl zničen a jeho vládce, Ódin Všeotec padl rukou boha temnot.
Zítra stejným způsobem padne i Řecko.
Již nemáš naději.“

To není možné. Seveřané. Ódin. Martin. Ne...
Na Jakuba padlo zoufalství.

Ovšem Churat se zřejmě rozhodl pokračovat ve své řeči:

„Neboj se, chlapče.
Tvé utrpení je u konce.
Nebudeš přihlížet zkáze.
Nejstarší rozhodl, že máš zemřít a ta čest připadla mně.

Sbohem, synu světla.“

Velekněz núbijského boha války pozvedne ruku držící dlouhý, zahnutý meč a bodne, směřujíc na srdce mladého poloboha.

Ten zavře oči a pomyslí na Lukáše. Chce, aby tvář jeho lásky byla jeho poslední myšlenka.

Meč dopadne, avšak žádná bolest nepřichází.
Místo ní je slyšet slabé zadunění a zvonivý zvuk lámajícího se kovu.
A vzteklý výkřik vycházející z úst nejvyššího kněze Apedemaka.

Jakub opatrně otevře oči.
Churat klečí u jeho nohou, ruku v podivném úhlu, meč roztříštěný na podlaze.

Kolem poloboha září světle modrá aura.
Hor obklopil svého syna magickým štítem, aby jej ochránil.

Churat pozvedne tvář zkřivenou bolestí a zasyčí:

„Tvůj otec tě neochrání věčně.
Kov možná auru neprolomí, ale má kouzla jsou posílena magií temnoty.
Dar od boha tmy.
A tma je silnější, než světlo, synu Sokola.

Jakmile se mi uzdraví zlomená ruka, zabiji tě!“

Schoulený mág zmizí v oblaku prachu a zanechá vděčného mladíka opět samotného.

Co asi dělá Lukáš...