Sutechův syn ✓

54.Zhroucení Hory

Trůní sál Olympu

Rada Olympu rokuje o událostech posledních dnů.
Zkáza Asgardu mnoho bohů vyděsila, ale Zeus přesto odmítá utéci do Egypta.
Před pár dny tam chtěl vyslat výpravu, ale ta prokletá tma tento plán překazila. Ale co teď?

Athéna se snaží Dia přesvědčit, že únik je momentálně nejlepší řešení.

„Otče, měli bychom opustit Řecko. Anebo, pokud ne my, tak alespoň polobozi. Je naší povinností ochránit své děti.“

„Souhlasím s Athénou, drahý. Pokud padneme, musí zůstat někdo, kdo předá tradice.“

To, že i Héra sama chce ochránit polobohy, vytrhne vládce Olympu ze zadumání.

„Dobrá tedy. Pošlete je k Reovi.
Artemis, Apollóne. Oznamte jim, ať se připraví na odchod a pošlete zprávu do Egypta.“

„Posečkej ještě, bratře,“ přeruší jej Poseidon, „souhlasím s tebou, že by rada měla zůstat.
Avšak raději bych odeslal do bezpečí ostatní bohy a bůžky. Je zbytečné, aby zahynuli s námi.“

„Máš pravdu, Poseidone. Apollóne! Až odešleš zprávu, oznam to ostatním. Pověz jim, že zůstáváme pouze my.“

„Jak si přeješ, otče.“ odpoví bůh slunce a v jasné záři zmizí spolu se svou sestrou.

Zeus se chystá pokračovat v hovoru o zabezpečení hory, když ho vyruší dlouhý, dunivý zvuk.
Zvedne hlavu a zaposlouchá se.

GŘACHH!

Bohové vylekaně vyskočí z trůnů a rozhlížejí se na všechny strany, odkud ten zvuk pochází.

PRÁÁSK!

Dvoukřídlá brána sálu vyletí z pantů a do síně vpluje vznášející se černá postava s žabí hlavou obklopená temnotou.

Zeus na nic nečeká a vrhne po vetřelci blesk, který však je černou aurou pohlcen.
A bytost hlubokým hlasem praví:

„Bohové řečtí, přišel čas vaší zkázy..“

Kuk mávne levou rukou a smete bohy svou mocí k jednomu ze sloupů.
Mávne pravou a všech dvanáct vládnoucích trůnů vzplane černým ohněm.

„Otče, vše kolem hlavního chrámu pohltila Nicota!“ v sále se zhmotní Apollón. Avšak zarazí se, když spatří bohy na zemi.

Otočí se a v poslední chvíli vyšle sluneční paprsek, který se střetne s vlnou tmy.
Na tváři boha krásy a hudby se objeví první kapky potu, neboť není tak mocný, aby ustál tu sílu, jenž je proti němu vyvinuta.

V okamžiku, kdy začne povolovat, připojí se k jeho zlatému světlu další, stříbrné.
Apollón v sobě nachází další energii bojovat a spolu s Artemis se pokouší temnotu porazit.

Jenže Kuk se porazit nenechá.
Vyšle z druhé ruky další vlnu tmy, jež oba bohy obepne.
Sluneční i měsíční paprsek rázem zhasnou a černý je zasáhne plnou silou.
Božská dvojčata padnou bolestí a vyčerpáním na kolena.

Kuk k nim pomalu přijde, prohlašujíc slova, která se jim zarývají do mysli.

„Tak mladí, tak odvážní a tak slabí. Musím přiznat, že jsem od mocných Olympanů čekal něco víc, než dvě děti.
No, alespoň to nezabere tolika času.“

Děti Dia a titánky Létó začínají lapat po dechu, jak se smyčka z černoty utahuje. Kuk si ten pohled s radostí vychutnává, když jej náhle odmrští ke zdi vlna energie.

V mžiku je zpět na nohou, ale to už musí odrážet údery od devíti nejmocnějších bohů Řecka.

Zatímco ostatní bojují s prabohem, jediná Hekaté, vládkyně kouzel se snaží Apollóna a Artemis osvobodit.
Naneštěstí marně, neboť ani dcera titánů není dost mocná, aby zpřetrhala pouto tmy.

Ohlušující rána značí neúspěch Dia a jeho druhů. Exploze moci je odhodí až na druhý konec sálu.

Hekaté se pokusí ještě vzdorovat tmě svými loučemi, avšak její snaha je zbytečná.
Během pár vteřin dopadne vedle raněného Háda.

„Otče!“ vykřikne vysokým hlasem bohyně měsíce, „zachraňte se! Běžte!“

Nejstarší z prastarých již na nic nečeká a prudce pouta utáhne.
Dvojčata se za táhlého zasténání rozprsknou ve zlaté a stříbrné jiskřičky.

Kuk roztáhne ruce, tvář mu zohyzdí křivý úsměv a síň i celý chrám se začne propadat do Nicoty.
Desatero bohů neotálí a rychle zmizí.

Kuk se ušklíbne a přenese pryč.
Kdyby se teď někdo pokusil vstoupit na horu Olymp, propadl by se do ničeho..

Reův palác

„Otče?“

„Ano, Ramose? Co se děje?“

„Právě dorazila Rada Olympu. Ubytoval jsem je u ostatních Řeků. A...“ Ramose se odmlčí.

„Ano, synu?“

„Je jich jen deset. Dvojčata Artemis a Apollón padla.
Hora Olymp byla zničena a pohlcena Nicotou.“

Sluneční bůh si smutně povzdychne:

„Ach. Tak se to stalo. Víš, synu, už to nebude trvat dlouho.
Severští a řečtí bohové jsou poraženi, my se skrýváme neschopni zaútočit.
Kuk možná ještě dnes rozpoutá další bouři, která zabije tisíce lidí.

Naší jedinou nadějí je nyní Lukáš.“