Sutechův syn ✓

56.Světlo

Re se rozhlédne po ozbrojené a především odhodlané armádě. Je obrovská.
Ani on nepamatuje, že by se kdy na jednom místě shromáždili všichni bohové Egypta, Řecka a Severu.

Předchozího večera za ním přišel Lukáš a vysvětlil mu svůj plán.
A dnes, hodinu před svítáním, přivedl všechny do Avarisu.

Na velkém nádvoří rudého chrámu stojí černá věž.
V ní přebývá Kuk, nejhorší nepřítel samotné Existence.
Prabůh, jako kdyby předvídal útok, obehnal své sídlo hustou a pevnou temnotou.

A úkolem Reovy armády bude odvést jeho pozornost napadením onoho štítu.

„Jsi připravený?“ k bohu slunce přistoupí Tenemu, Heh a Nun.

„Ano. Je čas skoncovat s tím zlem jednou provždy.“

Re se vznese, s trojicí Prastarých za zády a zvolá k čekajícím bohům:

„Přátelé a druhové moji. Božstva severská, řecká, egyptská.
Nadešel okamžik odplaty.
Rozmístěte se podél kruhu tmy!“

Bohové učiní, jak jim Re nakázal a vytvoří tak druhý kruh kolem Kukova sídla. Všichni jsou připraveni k boji.

„Útok!“

Do temného štítu začne ze všech stran proudit božská energie.
Blesky, oheň, voda, země, mráz, magie.

Temnota vše pohlcuje, přesto se zdá, že začíná slábnout.

Re se otočí ke svým společníkům:

„Pojďte, musíme ho zdržet, než bude Lukáš připravený.“

A čtyři nejstarší bozi projdou tmavou stěnou, jakoby tam nebyla.
Uvnitř štítu není vidět ani na krok, proto Re vyvolá ohnivou kouli a spěchá do věže.

Když po několika dlouhých minutách dorazí do síně na vrcholku, spatří praboha, jak s rozpřaženýma rukama vyvolává jakési kouzlo.

Náhle jeho tělo opustí vlna temnoty a zmizí ve zdi.
Zem se prudce otřese a Re se zachvěje, neboť cítí ukončení mnoha lidských životů.

„Jdete pozdě, bratři. Právě jsem potopil nejmenší světadíl. Tuším, že se jmenoval Austrálie, že?
Až se zbavím váš čtyř, dokončím, co jsem započal.“

„To ti nemůžeme dovolit, bratře.“ praví Nun.

Kuk po něm vrhne černý plamen, který se vypaří při střetu s tělem praboha vod.

Re vyšle sluneční paprsek; Tenemu mrští několik neviditelných dýk plných světla;
Z Nuna vytryskne mocný proud vody tmavě modré barvy a Heh vypustí z dlaně bílý paprsek nebytí.

Kuk se veškeré magii vyhne a vyšle vlastní vlnu černoty.
Je očividné, že on sám se vyrovná svým protivníkům jak v moci, tak v rychlosti.
Zůstává otázkou, jak dlouho jej dokáží zdržet.

Napata, Núbie

Horův syn vyděšeně hledí na núbijského velekněze, který se snaží překonat ochrannou auru.

„Chrání tě moc tvého otce, synu sokola a zároveň nosíš Reovo oko. Ale já tou mocí proniknu.
Velký bůh tmy mi dá sílu.

Jakmile budeš mrtev, Hora to zlomí a světlo konečně zhasne.
Bohové zeslábnou a můj pán je všechny zabije.“

Jakub zvedne hlavu a řekne:

„Klidně mě zabij. Kuk bude brzy poražen a můj Lukáš tě pak roztrhá na kusy.“