Sutechův syn ✓

75.Isfet

Alex zbledne.

„Jak..jak jsi na to přišel. To je hloupost, lásko.“

„Neříkej mi tak. Slyšel jsem tvou matku, jak o tom hovoří s Tomášem.“

David pomalu přistoupí k mladíkovi, do kterého se zamiloval.
K mladíkovi, pro něhož zabíjel.

Pohlédne do těch krásných černých očí, ale lásku v nich nevidí. Pouze strach a vypočítavost.
Jak se mohl tak zmýlit..

Ty oči..
Nesmí myslet na to, co spolu zažili.
Zradil ho. Využil. Vyspal se s ním jen kvůli posílení kouzla, jež na něj seslal.
Při tom uvědomění v něm vzkypěl vztek. Pomstí se..

Položí ruku na Alexovo rameno a klidným, vyrovnaným hlasem praví:
„Očaroval jsi mě, doslova. Ty, tvá sestra a matka jste mne využili ke zničení řeckých a severských bohů.
Skrze mé dědictví usedli na trůny a získali koruny.

Je na čase vzít si to zpět.“

David se nakloní k Alexovu uchu, šeptajíc poslední slova:

„Snad tě uklidní, že Meretseger plánovala tvou smrt, aby mohla vládnout sama...
Miluji tě, Alexi Keku.“

Políbí svého manžela na krk pod ucho a zároveň mu ve stejný okamžik vrazí do břicha své žezlo was.

Alex hekne bolestí a začne se kroutit, snažíc vytáhnout zbraň ze svého těla. Marně.
David jej i žezlo drží pevně, dokud neucítí, že mladík ochabuje.

Poté ho pustí a nechá spadnout na zem, přičemž vytáhne božský odznak moci.

Pod raněným mladíkem se rozlévá zlatavá kaluž, avšak stále žije. Otevře ústa, z kterých vyjde chraptivý smích a několik tichých slov:

„Stejně jsem vyhrál. Podívej se na sebe. Ty, dědic světla, rozséváš chaos a smrt. Zabíjíš bohy tak rychle, že nakonec světlo zmizí a nastane tma.
Přesně, jak prorokoval můj otec.

Jsi zkáza světa, SethHore.“

Davida ta slova rozzuří k nepříčetnosti, až vztekle odsekne:

„Ty si nezasloužíš klidnou smrt!“

Pozvedne žezlo, jehož hlavice se rudě rozzáří a namíří ho na Alexe. Ze psí hlavy vytryskne fialový oheň a zahalí umírajícího boha plameny.
Současně David mávne rukou, čímž utiší bolestný řev toho, jehož k smrti miloval.

Kekovo tělo shořelo rychle, zatímco jej David s úsměvem pozoroval.
Teď si to vyřídí s tou zmijí...

Trůní sál vládce SethHora

Meretseger má špatnou náladu.
Zrovna líčila ostatním bohům, jak SethHor plánuje jejich zničení, když ji zavolala její dcera.
Omluvila se tedy a přenesla se do trůního sálu.

„Co se děje, Gereh? Proč mě rušíš?“

Gereh pohlédne na matku uplakanýma očima:

„Tomáš..  Lukáš s Jakubem ho odhalili. Thovt ho uvěznil a obvinil z velezrady proti koruně.“

„To je zlé.“ uzná bohyně.
„Ale držiteli koruny jsme my. Omilostníme ho.

Neboj se. Už brzy se chopíme moci a povládneme spolu. Obnovíme slávu Egypta.“

„To sotva.“ prohlásí tichý hlas muže, díky kterému Meretseger málem skolí infarkt.

„SethHore! Vyděsil jsi mne. Stalo se něco?“