Sutechův syn ✓

76.Kruh se uzavírá

SethHor se nyní cítí velmi mocný. Vždyť zrovna zničil nejstaršího boha, samotného tvůrce světa..
Již není nikdo, kdo by ho mohl ohrozit.

Bohové před ním padnou na kolena a budou prosit, aby je nechal žít v jeho stínu.

„Cos to provedl, vrahu?!?“
Do síně vstoupí bohyně války Sachmet.

SethHor se k ní otočí a líbezně se usměje:

„Kde jsou tvé způsoby, kočičko? Hezky se pokloň a vzdej mi úctu, jaká náleží králi světa.“

Bohyně lvice vyprskne ironickým smíchem.

„Král světa? Poklonit se ti? Kdo si myslíš, že jsi?
Nejsi nic, jen sprostý vrah.
Nebo spíše blázen, protože riskuješ nejen rovnováhu, nýbrž i samotnou existenci.

Tobě se já nikdy nepokloním!“

„Jak myslíš, kočko.“ praví SethHor a rychlostí světla po ní mrští dýku.

Sachmet ji hravě chytí a vrhne zpět tak rychle, že mladík sotva uhne.

„Tak, ty si chceš hrát, chlapče?
Jsem bohyní války, boj mám v krvi. I Sutech se mě obával.

Chceš se mnou bojovat? Poznáš tedy moc a sílu Sachmet Ničitelky, Reova oka.“

Bohyně s hlasitým řevem skočí kupředu k mladému bohu a začne se ohánět dlouhými noži.

Je velice obratnou válečnicí, takže má SethHor co dělat, aby její rány stíhal odrážet.
Pomalu ustupuje, brzy však zjistí, že se blíží k rohu síně, dál už tedy nesmí.

Mladík ví, že v boji se Sachmet nemůže vyrovnat, rozhodne se tedy pro magii. Při jednom úhybu se prudce otočí a udeří lvici žezlem do hrudi.

Sachmet ztratí na okamžik rovnováhu a chlapec toho využije. Rychlým pohybem jí podrazí nohy a když bohyně slítne na zem, rychle si ji jednou nohou přidrží.

„Měla jsi pravdu, lvice. V souboji jsi neporazitelná. Ale přesto prohráváš.“ prohlásí, načež jí zarazí dolní konec žezla do lvího chřtánu.

Několik minut s uspokojením pozoruje rozdrcenou lebku Ničitelky, dokud jej nevyruší podezřelý šramot.
Vzhlédne a spatří, co ještě nikdo před ním.

Je obklopen bohy. Rozlehlá síň je jimi doslova nacpaná. Desítky vyšších a stovky nižších bohů ho upřeně pozorují, ve tvářích majíc rozhněvané výrazy.

Nejblíže stojí v bílých šatech krásná žena s křídly v barvách duhy. Eset.

Po její pravici modrý bůh Usir, vládce síně Posledního soudu, kterému u nohou sedí Velká Požíračka Amemait s hlavou krokodýla, hřívou a tělem lva a zadní částí těla hrocha.

Po Esetině levici postává zraněný, ebenově černý, šakalí bůh smrti Anup.

„Téměř se ti to povedlo, služebníku Isfeta,“ praví Eset ironicky.
„Apop málem unikl, když jsi zavraždil Rea. Naštěstí jsme tu stále my. Naše společná moc ho stále zadržuje, ale pakliže zemřeme, pouta, která Hada svazují, zmizí.

Takže, pokud nechceš předat svět Chaosu, vzdáš se. Zvol si správně.“

SethHor na bohyni magie zírá s šokem. Nikterak jej nezajímá démonický plaz, ale to, že by se měl vzdát a nechat se zabít.

Otevře ústa a slova, která vypustí, utvrdí bohy v přesvědčení, že se opravdu zbláznil.

„Služebník Isfeta? Já nesloužím nikomu, jsem vládce.
Chceš, abych se vzdal a tys mohla usednout na MŮJ trůn?
Nikdy!“