Sutechův syn ✓

59.První láska

David se snaží vstřebat vše, co mu právě bylo sděleno.

Jeho tátové jsou egyptští bohové.
On sám je bůh.

„Takže.. Jsem bůh. Ale vždyť nemám žádné nadpřirozené schopnosti. A můžu se zranit. Jak je to možné?“

„To proto, že jsme tvé božství a moc spoutali. Chtěli jsme, abys prožil normální dětství, přestože si to mnozí nepřáli.
Jsi náš dědic, Davide. A jednou usedneš na egyptský trůn.

Loni jsi dosáhl egyptské dospělosti, přesto jsme ti dali ještě jeden rok klidu bez bohů, mytologie a magie.

Ovšem nyní již svou moc dostaneš, i když se nám to moc nelíbí.“ vysvětluje Jakub.

„Ale proč?“ zeptá se David zmateně.

„Protože tě budou chtít ostatní nějak využít. Jsi božský princ. Následník trůnu.

Mezi bohy jsou různé frakce, které se tě budou snažit přitáhnout k sobě.

Je jen málo těch, kteří zůstávají neutrální. A ne všichni uznávají naši společnou vládu.“

„Takže mě budou chtít kvůli vám.“

„Ano," odtuší Lukáš, „ale hlavně kvůli tvé moci.
Je jisté, že budeš mocnějším, než Jakub a já dohromady.“

„Tati! Nemyslíš si, že by mě chtěli využít k vašemu odstavení, že ne?“

„I to je možné.
Ale ať je to jakkoliv, zítra započne tvůj výcvik.“

Davidovo další vyptávání přeruší domovní zvonek.

„To jsou Tomáš s Merit. Dokončíme to později.“ řekne Jakub a zvedá se, aby návštěvu přivítal.

„Ahoj kluci. Ahoj Davide. Všechno nejlepší.“

„Díky, strejdo Tome a teto Merit.“

„A já jsem vosk? Vše nejlepší, brácho.“ usměje se Marek a podá oslavenci balíček.

David dárek rozbalí a vytáhne knihu "Bohové a magie starověku".

„Jů, děkuji. Ta se mi teď bude hodit...“ zarazí se a pohlédne na otce.
Ti s úsměvem vrtí hlavou a Lukáš syna uklidňuje:

„V klidu, chlapče. Oni jsou námi.“

David se uvolní a otočí se k rodinným přátelům s nevyřčenou otázkou.

„Je to tak. Já jsem syn Thovta, boha moudrosti a magie a Merit je dcerou a zároveň velekněžkou Hathor, bohyně lásky a hudby.“

„A opilectví.“ zašeptá Marek, ale jeho matka ho stejně zaslechne a odsekne:

„K tomu máš blízko, viď?“

„Ale mami, byla to jen tři piva. A měl jsem s sebou boha.“ drcne do Davida, který nervózně přešlápne a na přísný pohled svých rodičů odpoví:

„No co. Podle vás už jsme stejně plnoletí.“

„Ale ne podle zákonů smrtelníků. Něco takového už nechci slyšet, jinak dostaneš domácí vězení.“ prohlásí Lukáš pevně.

„Dobře, běžte asi k tobě do pokoje, Davide. Potřebujeme s Tomem a Merit něco probrat.
Marek ti může říct něco o výcviku.“ praví Jakub a a jemně vyžene kluky z obýváku.

Ti odejdou po schodech nahoru a jakmile za nimi zaklapnou dveře, David se na Marka osočí:

„Tys to věděl?!“

„No... Ano, ale přísahal jsem, že ti to neprozradím.“ přiznává Marek.

Jeho nejlepší kamarád založí ruce na hrudi a otočí se k němu zády.

„Davide...“
Žádná odpověď.

„Davide...“ šeptá, přicházejíc k otočenému chlapci.

„Prosím.. Musel jsem přísahat při Reovi. Kdybych ti to řekl, byl bych nucen odjet.
Za porušení přísahy by mě poslali do Egypta.
A já.. Nechtěl jsem tě ztratit.“

Se slzami v očích položí Davidovi ruku na rameno.

„Pochopím, když už mě nebudeš chtít nikdy vidět.
Radši už půjdu.“

Otočí se a chce odejít, když ho kamarád chytí za ruku.

„Ne, nechoď. Nezlobím se na tebe. Jsi můj nejlepší kamarád a mám tě moc rád. Asi víc, než bych měl.“

„Jak to myslíš?“

David se k Markovi nakloní a krátce políbí jeho rty.
Vzápětí se odtrhne a celý rudý se začne omlouvat.

„Promiň. To jsem neměl. Jsme přece kamarádi. Já, neovládl jsem se a-“

Nestihne to dopovědět, neboť Marek se mu vrhne na rty a začne jej vášnivě líbat.
Po pár minutách se odtáhne a zadýchaně zašeptá:

„Miluji tě, Davídku.“

Mladík chvilku zaskočeně kouká, než se donutí odpovědět:

„Taky tě miluju, Marečku.“

Oba se začnou uculovat a Marek položí své lásce důležitou otázku:

„Budeš se mnou chodit?“

Se zatajeným dechem čeká na odpověď, která přichází v mžiku.

„Moc rád, Marku.“

Chlapci stráví několik hodin povídáním si o sobě, o Egyptu a především o výcviku, který Davida nyní čeká.
Doufají, že budou moct být spolu, ale ve světě bohů a polobohů není nic jisté.

Když se setmí, napadne Marka, že by mohli sejít dolů za rodiči.

„Chceš jim to říct, Daví?“

„Rád bych, ale nevím, zda ty chceš.“

„Jasně, že jo. Chci, ať to ví všichni. Celý svět!“

S tímto rozhodnutím kluci sejdou do obývacího pokoje, kde jejich rodiče již sedí na pohovce a vesele si vypráví.

„Chceme vám něco říct.“ řekne David, načež se na něj obrátí čtyři páry očí.

Chytne Marka za ruku a prohlásí:

„Právě jsme spolu začali chodit.“