Sutechův syn ✓

49.Núbie

Ruiny.
Pozůstatky chrámů bohů núbijských i egyptských.
V Napatě, hlavním městě, není taková tma, jako v Egyptě.
Je zde spíše tmavé šero.

Jakub opatrně kráčí rozpadlými uličkami a hledá ten správný chrám, pod nímž je uvězněn bůh zla, otec jeho milovaného Lukyho.

Pomalu se blíží k centru sídla, když se mu do cesty postaví tři temné siluety.
Núbijští válečníci doprovázejíc kněze.

„Dál už ani krok, synu světla.
Jsem Sgeru, "Mlčenlivý". Strážce Napaty, velekněz hyení bohyně Nemy.
Co pohledáváš v naší zemi?"

„Odpusť, vznešený. Přišel jsem osvobodit Rudého boha Sutecha."

Velekněz pokrčí zmateně obočí.

„Proč? Celé je to jeho vina. Kdyby nerozpoutal tu hloupou válku, pán temnot by se nedokázal dostat z Nicoty.
Jen ať zůstane, kde je."

„To není možné. Potřebujeme jej, aby s námi bojoval proti Kukovi.
Cožpak chcete dlít ve tmě a zemřít? Netoužíte po světle?"

„Přiznávám, že ano.
Ale je opravdu nutné vypustit Sutecha?
Teď, když ho konečně někdo dokázal polapit?"

Jakub se na ta slova smutně usměje a zkroušeně praví:

„Naneštěstí je to nezbytné. Je nejmocnější z bohů.
Musíme ho mít na své straně.
Pomůžete mi? Prosím."

Sgeru několik minut přemýšlí, zatímco Jakub mlčí, aby jej nerušil.
Pokud se velekněz rozhodne odmítnout, bude s ním muset bojovat, což může přilákat pozornost praboha tmy.

Nakonec, po dlouhé a napjaté chvíli, Sgeru promluví:

„Přestože se mi to ani za mák nelíbí, pomohu ti, synu světla.
Snad se nemýlíš ty, ani ti, kteří tě vyslali.
Ale nevím, nevím, zda Rudého boha přesvědčíš, aby se k tobě přidal."

„Musím. Záleží na tom osud celé existence."

„Pak tedy pojď za mnou.
Sutechovo vězení je v Domě smrti chrámu paní Nemy."

„Co je Dům smrti?" zeptá se zvědavě syn Hora.

Velekněz cestou k chrámu ochotně vysvětluje:

„Domy smrti jsou v každém núbijském chrámu.
Převzali jsme tuto tradici od Egypťanů.
Jsou to cely, kobky, ve kterých čekají odsouzenci na popravu.

Sutech je v té nejhlubší cele, spoutaný řetězy."

„Ach tak.
Vznešený Sgeru, smím mít otázku? Jak je možné, že se nemusíte zkrývat?
Proč vás Kuk nechává být?" Jakub je nervózní, protože na odpovědi nejspíš závisí jeho život.

„Ach. To je prosté. Dal nám na vybranou.
Buď budeme hlídat Sutecha, nebo nás zničí.
Pochop, synu světla, zde v Napatě žijí poslední kněží původních núbijských bohů.
Musíme předávat tradici.

Proto jsme si vybrali život."

„To samozřejmě chápu." pokýve Jakub.

„Kolik vlastně máte bohů? Znám pouze Nemu."

„Núbijci uctívali spoustu božstev.
Ale většina těch původních je zapomenuta.
A naši lidé převzali ty egyptské.
Patronem králů byl po mnoho staletí Amon.

Z těch nejstarších božstev zbyla jen dvě. Ostatní vymizeli.

Nema, hyení bohyně, jenž vše vidí a vším prostupuje.
Bohyně, která se ctí krvavými oběťmi.