Sutechův syn ✓

10.Chrámy a požehnání

Lukáš

Včerejší noc byla neuvěřitelná.
Poprvé jsme spolu s Kubou spali a já byl na jeho žádost nahoře. Ten zážitek mi dodal spoustu nové energie, kterou budu rozhodně potřebovat.
Jen se obávám následků, až to zjistí Hor. Nějak pochybuji, že se s tím smíří, třebaže to byl Kubův nápad.
Jedno je jisté, pokud boha nebes potkáme, zabije mě.

Nicméně, přípravy na cestu finišují a již za půl hodiny otevřeme portál do Karnaku.

„Je čas, Lukáši." Ve dveřích mého pokoje stojí Ramose. Naposledy se rozhlédnu po pokoji a už mě odvádí do Bílého pokoje, kde na nás čekají členové rady a Jakub.

Jdu rovnou k němu, políbím ho a propletu si s ním prsty.
Clara, dcera bohyně lásky se na nás usměje a tiše praví:

„Kluci, až spolu příště budete trávit noc, použijte na pokoj tišící kouzlo. Přece jen vás nemusí slyšet celý dům."

Zrudnu a Jakub také. Přesto v sobě najdu sílu odpovědět:

„Příště tak učiním, paní. I když si nejsem jistý, zda dokážu vyvolat tak mocné kouzlo, aby přehlušilo Jakuba." zasměji se.

Ten se naoko urazí a odsekne:

„Mě?! Tebe muselo být slyšet až v Egyptě. Jestli budeš takhle řvát i v boji, k žádnému nedojde, protože všechny vyděsíš dřív, než nás vůbec spatří!" ke konci už stěží zadržuje smích.

„To už by stačilo, milenecké hádky si nechte na jindy. Příště prostě ztište okolí." přeruší nás Ramose.
„Konec zábavy, otevřeme portál."

Teď si teprve všimnu kruhu na podlaze.
Amonet, dcera Amona, pána Karnaku přistoupí a vztáhne ruce nad okraj. Po chvilce se uprostřed kola zjeví kroužek bílého světla, jež se rozšíří do celého kruhu. Brána je otevřena.

Předstoupí Jakub. Rozloučí se s mistrem a ostatními, s úsměvem pohlédne mým směrem a vstoupí do kruhu, načež zmizí ve světelném záblesku.
Nyní se rozloučím i já a následuji svého přítele.

Několik sekund mě obklopuje bílo a najednou stojím na dlážděné cestě před mohutnými sloupy. Velký Amonův chrám.
Jsme v Karnaku.

Chytnu Jakuba za ruku a společně kráčíme k obrovské bráně, která se vzápětí otevře a z prostoru za ní vyjde holohlavý muž v bílém rouchu.
Pohlédne na nás a zvučným hlasem zvolá:

„Vítejte v Karnaku, sídle Skrytého boha!"
Zastaví se a již normálním hlasem pokračuje:

„Jsem Venefer. Druhý prorok Amonův. Pojďte se mnou polobozi, zavedu vás k veleknězi, který vám sdělí instrukce k další cestě."

Procházíme sloupovým nádvořím a následně překrásnými síněmi největšího egyptského chrámu až k osobní svatyni nejvyššího kněze bývalého hlavního města.

Uvnitř svatyně jsou dvě nízké židle a stolek plný mís s čerstvým ovocem, chlebem a poháry vína.
Zdi zdobí výjevy ze života Amona a jeho rodiny. Manželky Mut a jejich syna, měsíčního boha Chonsua.

Na druhé straně stolu stojí křeslo podobné trůnu, v němž sedí starší muž s holou hlavou a pronikavýma očima. Je oblečen v bílém rouchu přepásaném zlatou stuhou, přes rameno má přehozenou levhartí kůži - symbol velekněží.
V okamžiku, kdy vstoupíme do místnosti, vstane a pozdraví nás úklonou, jakož i my jeho.

„Buďte vítáni. Jsem Parenefer, První prorok a velekněz Amona.
Pojezte se mnou a já vám povím, kam vlastně máte namířeno."

Jakub