Sutechův syn ✓

47.Prastaří

Mladí polobozi padnou na kolena v posvátné úctě.
Žádný smrtelník, byť božské krve, se nikdy nesetkal s tak prastarými a mocnými bytostmi.

A teď jsou tu všichni. Tedy alespoň ti, kteří nezanevřeli na světlo.
Chlapci se posadí na měkké polštáře a čekají, až prabozi promluví.
Ti je však pouze upřeně pozorují, dokud to Lukáš nevydrží a neprolomí ticho.

„Eh. Je pro nás obrovskou ctí setkat se s vámi, nejvznešenější.
Smím mít otázku, vládce Amone?"

„Jen se ptej, chlapče." odpoví Skrytý bůh.

„Tedy, je zvláštní tě zde takto vidět. Obával jsem se, že Ti můj otec ublížil."

Amon se zlehka usměje:

„Jak se to vezme, synu Sutechův.
Rudý bůh porazil Amona vésetského, ale před tebou sedí jiný bůh.

Zde, v této síni jsem jeden z Osmera.
Pravým jménem Tenemu.
Jméno "Amon" jsem si zvolil pro dobu svého bytí ve Světě.
A jako Tenemu jsem zcela zdráv, alespoň tedy fyzicky.

Avšak má duše je raněna skutky mého staršího bratra, jenž je zároveň mým otcem, jelikož já i ostatní jsme vzešli z tmy."

„Tak jest. Nebytí, praoceán i neuspořádanost. Vše se zrodilo z Kuka.
Ale, po Stvoření se mnohé změnilo, včetně nás.
Již se nedokážeme postavit Prvotnímu.
Již nemáme tu moc." přitaká Nun.

„Hmm. Přesto se o to můžeme a především musíme pokusit." odporuje bratrovi Heh.

Jakub udiveně stočí pohled k bohu nekonečného prostoru. A pokládá otázku, jež jej svrbí na jazyku:

„Jak? Pokud nemáte moc, jak se mu chcete postavit na odpor?"

„Nějakou sílu ještě máme, synu Hora. Nejsme bezmocní." pronese Re a zamyslí se.

„Možná, ale opravdu jen možná, by mohl existovat způsob, jak Kuka porazit a znovu uvěznit.
Ale bylo by to příliš náročné a riskantní. A byla by k tomu zapotřebí jistá oběť."

„Vím, na co myslíš, Re. Jenže tohle nevyjde. Není možné to provést." zamítá tajemný návrh Tenemu.

„S tím souhlasím," řekne jistým hlasem Nun, „i kdyby mohli, odmítnou to. Jak chlapci, tak potřební bozi.

Ne, nejlépe uděláme, když svoláme všechny bohy a polobohy. Egyptské, řecké i severské.
A zaútočíme.
Snad dáme dohromady tolik moci, abychom Kuka porazili.
A když ne, alespoň zemřeme v boji."

Re se chce dohadovat, ale Lukáš ho přeruší:

„Počkat! Jaká možnost? A proč bychom měli odmítat?"

„Neptej se. Není možné to provést." zarazí ho Heh.

„A já říkám, že to možné je!" bouchne sluneční bůh rukou do opěradla zlatého trůnu, až odletí jiskry.

„Chce to jen odvahu, pevnou vůli a odhodlání.
Víte stejně dobře jako já, že ani všechna božstva světa nedají dohromady potřebnou sílu.
Ne bez těch dvou."

„Není to možné."

„Nedá se to provést."

„Je to naprostá šílenost."

„Je to jediná šance."

„Příliš riskantní."

„Neproveditelné!"

„Ale ano!"

„Jsi blázen!"

„A ty zbabělec!"

„Jsi senilní, Re!"

„Ba právě, už mu to nemyslí!"

„Jsem o tisíce věků mladší, než vy! Tak mi neříkej, že jsem senilní!"

„Chceš nás urazit?! Stvořili jsme tě! Měj k nám úctu!"

„Nebudu ctít hloupé zbabělce!"

Lukáš s Jakubem zděšeně přihlíží hádce čtyř bohů, jejichž těla začínají zářit mocí.
Vypadá to, že se brzy hádka zvrhne v boj, pokud je nezastaví.

Jakub se je snaží uklidnit, ale bohové jej nevnímají, pouze stupňují své vzájemné překřikování a když se Horův syn pokusí přiblížit k trůnům, Heh se neudrží:

„Zmizni!" a vrhne po mladíkovi kouli čirého prázdna.

Jakub se taktak útoku vyhne.
Koule tak zasáhne jeho polštář, který do sebe vsaje. Jakoby tu nikdy nebyl.

Skutečnost, že se jeden z prabohů právě pokusil vymazat jeho lásku, Lukáše rozžhaví doběla.

„DOST!" zařve a vloží toho jediného slova veškerou svou moc.
Samotné kouzelné základy síně se otřesou.
A síla, kterou syn boha živlů vypustí, praští s prabohy o zem a jejich trůny promění v prach.

Jakubovi spadne brada a snaží se vstřebat tu neuvěřitelnou podívanou.

Na jedné straně hněvem zrudlý Lukáš, snažící se uklidnit zrychlený dech a uvolňující dlaně zatnuté v pěsti.

A na druhé straně prabozi ztělesňující prvotní síly, ztěžka sbírající se z podlahy, šokovaně zírajíc na sebe, na zbytky svých majestátních křesel a především na poloboha, ovládajícího magii samotného světa.

„Už jste se uklidnili, nebo to mám zopakovat?" ptá se ledově klidným hlasem Lukáš.

„J-jak... Jak jsi to udělal? Jediným slovem jsi sejmul tři z Osmera a Stvořitele? Jak??" nechápe naprosto vykolejený a především vyděšený Tenemu.

„Říkal jsem vám, že je Lukáš nejmocnější polobůh všech dob." praví hrdě Re.

„A-ale něco takového by nedokázal ani Sutech." podotkne vystrašený Nun.

Jen Heh zaraženě mlčí.
Stydí se za to, co provedl. Neovládl se a nebýt mrštnosti chlapce, vymazal by poloboha světla z vesmíru.

„Takže. Pokud jste již v klidu, žádám Rea, aby nám vysvětlil svůj nápad. Souhlasíte?" zeptá se výhružným tónem Lukáš.

Prabozi pouze mlčky kývnou.
Očividně se Sutechova syna bojí.

Re se uchechtne a začne s vysvětlováním...