Sutechův syn ✓

13.První střet

Jakub

Ti muži postoupili blíž ke mně, meče připravené, ve tvářích krvežíznivost.
Nenechám se zastrašit, budu bojovat.

„Kdo jste a co mi chcete?" ptám se pevným hlasem.

Kněz v rudém se dlouze zachechtá, než pohrdavě odpoví.

„Jsme ti, které náš pán poslal pro tebe, synu ptáka. Vzdej se a pojď s námi dobrovolně. V opačném případě se ti zle povede.
Pán tě sice chce živého, ale neříkal nic o tom, že tě nesmíme zmrzačit."

Jsem v pytli. Je jich moc.
Jsem sice dobrý bojovník, jeden z nejlepších v Řádu, ale nikdy jsem nestál proti takové přesile.

K tomu ti nožíři. Nejsou to lidé, nýbrž služebníci lví bohyně války. Nejsilnější v Egyptě.
A navíc ten mág. Očividně jim velí, takže bude dost mocný..

Se zoufalou myšlenkou jsem si přivolal meč, s kopím toho teď moc nesvedu.

„Nikam s vámi nejdu. Jsem syn vládce nebes. Nevzdám se bez boje."

Jako bych jim dal znamení.
Vrhli se na mě.

Otočil jsem se kolem vlastní osy.
Jednomu vyrazil meč, dalšímu rozpáral břicho.
Bodnutí tam, seknutí sem, otočka, další zásah.

Už jsem vnímal pouze nepřátele a svůj meč.

Řez, sek, bod vzad, otočka.
Salto vzad, bodnutí vpřed.
Ruce mi zmáčela krev mých protivníků.
Další otočení dokola a další padlí.

Náhle pocítím bolest a pravé rameno mám v jednom ohni.
Magická rána. Kněze už zřejmě nebavilo sledovat, jak kosím jeho muže.

Padám bolestí na kolena, kolem leží asi jedenáct mrtvých.
Chci se zvednout, ale bolest mi zastírá smysly. Meč mi padá z ochablé dlaně.

Blíží se ke mně jeden z nožířů.
Z posledních sil shromáždím energii a ze zdravé ruky vyšlu proud jasného světla.

„Ne!"
Výkřik doprovází dunivý zvuk, jak mé kouzlo dopadne na rudý štít, jež se okamžitě rozplyne a nožíř padá k zemi omráčen.

I kněz vypadá otřeseně. Přesto zvedá dlaň, která vzplane ohněm.
Teď mě dorazí. Zavírám oči před nevyhnutelným.
Sbohem Lukáši...

Zaduní hrom, až se země otřese.
Ozve se několik bolestných výkřiků a zachroptění.

Přes má zavřená víčka pronikne rudé světlo ohně, na tváři cítím spalující žár.

Když se odvážím oči opět otevřít, zbývající útočníci leží mrtví na zemi.
Na místě, kde stáli Duchové, zůstaly jen dvě hromádky písku a za nimi...
U všech bohů!

Rudý mág se vznáší ve vzduchu obtočený plamenným jazykem. Ústa má dokořán v němém výkřiku, ve tváři výraz bolestné agónie.

Pod ním stojí vzteky bez sebe můj milovaný přítel. Popojdu k němu a co spatřím, mě vyděsí.
Jeho krásné oči nyní rudě září, vlasy, jakoby hořely.

Vím, že Sutech je známý dvěmi podobami. Se psí hlavou, nebo lidskou a rudými vlasy.

Ale nikdy by mě nenapadlo, že tak uvidím i svou lásku.

Jeho hlas je zvučný a pevný, avšak plný hněvu.

„Ty ubohý, bídný červe! Už nikdy se mého Jakuba nedotkneš.

Tvá smrt bude výstrahou pro všechny, kterým by se zachtělo mu ublížit. Ti všichni skončí jako TY."

Lukáš luskne prsty a ohnivý jazyk mága pohltí a zmizí.
Po knězi zůstane jen hromádka popela, který vzápětí rozfouká vítr...

Lukáš

Byl jsem tak rozzuřený. Věděl jsem, že nás napadnou, ale nečekal bych takovou brutalitu.
A ti nožíři! Otec mě nasral.
Ublížili mu, to přece v plánu nebylo. Dostali, co si zasloužili.

Aspoň jsem obstál a posílil Kubovu důvěru.
Měli bychom znovu vyplout, za čtyři dny bychom mohli být v Onu. Navíc bych měl Kubího ošetřit, teď mě fakt štve, že neovládám léčivou magii.

Během plavby jsme byli několikrát znovu napadeni. Pár hrochů a krokodýlů. Všechny jsem spálil bleskem. Má moc vzrostla.

Jednou zaútočili i říční piráti, které zlikvidoval teď už zase zdravý Jakub.
Jako uragán se snesl na jejich loď a během pár minut bylo po boji.

Jsem rád, že už je v pořádku, ale zdá se, že uvolnil svůj vztek. Při boji totiž zářil.
Opravdu, obklopilo jej bílé světlo a jeho meč vypadal jako srpek měsíce.

Konečně. Po dlouhé cestě Egyptem se blížíme k přístavu prastarého sídla nejstarších bohů.

Zdá se mi to, nebo je řeka plná klád?
Ne, jsou to mohutní nilští plazi. Jejich pán, bůh Sobek si zřejmě usmyslel, že nás dostane.

Jsme moc unaveni na boj, zničím je rychle.

Změním meč v hůl a pozvednu ji k obloze.
Ta se zatáhne a vyšle jeden jediný blesk. Jeho cílem nejsou ti odporní plazi, nýbrž sama řeka.