Sutechův syn ✓

66.Rodící se moc

David

Ještě ten den jsem zašel za Markem a ukončili jsme náš vztah. Tedy, ukončil ho on, protože jsem mu byl nevěrný. Mě to netrápí, poněvadž jsem začal chodit s Alexem.
Bohůmžel, musíme to tajit kvůli tomu, že se jeho otec pokusil zničit svět.

Ale on není zlý, naopak je hodný a hlásí se ke světlu.
Slíbil jsem mu, že se poptám v Řádu, jak by na něj reagovali.
Jenže jsem to nestihl.

Když jsem dorazil do vily, čekalo na mne překvapení v podobě staršího z otců.
Strašně mě seřval za to, že jsem kašlal na výcvik a oznámil mi, že okamžitě odjíždíme do Egypta.

„Jdeme hned, tady na tebe zřejmě nestačí. Zavolej Markovi, ať se sbalí.“

„Marek asi nepojede. Rozešli jsme se.“

„Co? Proč?“

„Protože jsem ho včera podvedl a on nás přistihl.“

Táta na mě nevěřícně zazírá:

„Děláš si srandu, Davide?!?
Máš pár dní přítele a podvedeš ho? Proč, u všech bohů?“

„Protože jsem se zamiloval, tati. Neplánoval jsem to.
Tedy, ten sex trochu ano, ale láska přišla sama.“

Otec si povzdychne a zeptá se:

„Je to aspoň mág, nebo polobůh?
Nemůžeš chodit se smrtelníkem.“

„Neboj, tati. Je... Polobůh.“

„Takže polobůh. Kdo je to?“

„Promiň, ale to ti zatím nepovím. Teprve, až si budeme jistí. Navíc musí zůstat tady.“

„Dobrá. Tak pojď. Už nás jistě čekají.“

Otec mávne rukou a vytvoří zářící kruh, do kterého následně vstoupíme.
Na okamžik mě oslepí bílé světlo a než se naději, hledím na obrovskou budovu z červených cihel.

„Sutechův, čili nyní Lukášův chrám. Jsme v Avarisu, synu.

Rozhodli jsme se, že zde zahájíš své studium živlů a boje.

Živly tě bude učit samozřejmě táta a boj bůh války Moncev.

Nechci slyšet, že se ulíváš.
A dávej si pozor na ostatní bohy.
Tak šup, běž dovnitř, Moncev čeká.“

Popožene mne do chrámu a sám zmizí v záplavě světla.

Když procházím dlouhou síní, všímám si vysokých postav bohů, kteří mě upřeně pozorují.

Na konci sálu stojí muž v černé suknici a přilbě, v ruce držíc kopí.

„Buď vítán v chrámu svého otce a děda, SethHore.

Jsem Moncev, bůh války a vítězství.
Budu tě vyučovat nejen boj, ale také válečnou strategii.
Pojď za mnou.“

Moncev se otočí a projde světelným kruhem, na jehož druhé straně se nachází rozlehlá hala plná nejrůznějších zbraní, především kopí.

Bůh války se zastaví přesně uprostřed místnosti a zmenší svou velikost, abychom si byli výškově rovni.

„Nejspíš přemýšlíš nad mou podobou, nebo se mýlím?“

„Trochu, vládce Monceve.“ odpovídám se skloněnou hlavou.

„Tak to ne, chlapče.
Neukazuj podřízenost. Jsi božský princ. Následník trůnu a Dvojí koruny.
To my jsme podřízeni tobě. Nebo alespoň jednou budeme.