Sutechův syn ✓

21.Příjezd

Lukáš

Konečně. Po týdnu plavby jsme přistáli v řeckém přístavu Pireu a následně se přenesli do hlavního města Athén.

Úkol je jasný. Navštívit tzv. "chrám panen" - Parthenón, velký chrám bohyně moudrosti a války Athény.
Tam se k panenské bohyni pomodlit a doufat, že se nám zjeví a poradí, jak dál pokračovat.
Přece jen, tohle není náš "píseček". Osobně toho o Řecku moc nevím a Jakub jakbysmet.

Slyšeli jsme však, že se po celé zemi potulují nestvůry. Mýtické bytosti, které nadevše nenávidí polobohy a dokáží je na dálku vycítit díky auře moci.

Naštěstí jsou naše zbraně ukovány z kovu, který nestvůry zraňuje a zabíjí.
Řečtí polobozi mají prý podobný kov.

Ale nyní řešíme důležitou otázku. Jak zde budeme cestovat?
Přenášet se je nebezpečné.
Nejen, že nevíme kam, zároveň bychom tím na sebe příliš upozorňovali.
Nejlepším řešením bude asi loď, jen ji zvedneme do vzduchu.
Přece jen, máme jistou vládu nad větrem a oblohou.
Můj otec je bůh bouří a Hor vládne nebesům.
A vyhneme se tak nestvůrám.

Jakub

Naší lodí nyní letíme na athénskou Akropoli, k Parthenónu.
Snad k nám bude bohyně války přívětivá.
Zatím tu nemáme nepřátele.
Poseidon, bůh moří, nám osobně povolil plout jeho říší (má hustej trojzubec) a on patří mezi nejmocnější řecké bohy.

Zvláštní je, že se blížíme k chrámu a ještě jsme nebyli napadeni. Bohové nám asi přejí. Jen abych to nezakřiknul.

Zničehonic loď zasáhne silný poryv větru. Zdá se mi to, nebo se kolem nás vznáší přízrační koně?
Sakra! To jsou ventové, duchové větrů a bouří.
Trochu poblikávají, chvíli mají podobu koní, pak zase mraků.
Snaží se nás uškvařit blesky, ale to by tu nesměl být Luky.
Všechnu nepřátelskou elektřinu pohlcuje do sebe.
Měl bych mu pomoci.

Mávnu rukou a dva venti se srazí a zmizí. Stále však jich je dost.
Lukáše to podle všeho nebaví.
Rozpřáhne ruce a vzduch kolem něj zajiskří.
Z rukou vypustí všechny blesky, jež předtím pohltil a vrátí je jejich původním majitelům.
Ti se, ihned po zásazích, rozplynou.
A je klid.

Lukáš

Otravní duchové větru. Myslí si, že ublíží mě, synovi boha bouří?
Stačí mi chvilka. Pohltím jejich útoky a pak jim je s plnou parádou vrátím. Cesta je volná a my můžem v klidu pokračovat.

Jsme skoro u chrámu. Nechce se mi přistávat, proto risknu kouzlo. Chytnu Jakuba za ruku a přenesu oba na zem.
Společně pak vstoupíme do chrámu.
Páni! Socha bohyně je fakt velká.
Poklekneme a tiše žádáme:

„Ó Athéno, bohyně moudrosti, umění a válečné strategie.
Modlíme se k tobě o radu, prosíme, pomoz nám.“

Na znamení úcty a pokory skloníme hlavy s čekáme.

Po chvilce uslyšíme pevný a odhodlaný hlas.

„Povstaňte, egypťané. Ráda bych vám pomohla, ale rada bohů je proti.
Máme zákaz se s vámi byť jen setkat. Ne všichni však s rozhodnutím souhlasí.
Proto vám alespoň poradím.

Leťte na peloponéský poloostrov.
Za městem Argos stojí pevnost zvaná "Místo blesků".
Tam se cvičí a učí řečtí hrdinové.
Vyhledejte mou dceru Alici a její kamarádku Hanu, dceru Hekaté.
Pomohou vám ve vaší cestě.

Dávejte si však pozor na ostatní polobohy. Možná vás napadnou, ale vy je nesmíte zabít.
Pomsta Olympu by zasáhla vás i Egypt.
Přeji hodně štěstí.“