Poprvé za celou dobu projevila nějaké emoce. A nejspíš si toho slabého začervenání všiml i on. Nic ale neřekl - jen ji pozoroval a jeho zlatavé kudrliny se pohupovaly ve větru.
„Mimochodem... mohla bych se tě zeptat, co jsi vlastně nahoře na tom stromě dělal?" ozvala se po chvíli nesměle.
Jeho rty se znovu zvedly do slabého úsměvu. „Pozoroval tě."
„Cože?" zděsila se. „Jak dlouho jsi tam byl?"
„Když jsi přišla, už jsem tam dávno seděl."
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
