Zatímco ty dvě nesmělé duše kráčely osamělým parkem, pomalu se stmívalo. Tim se stejně jako minule neustále nervózně ohlížel přes rameno.
„Děje se něco?" zeptala se dívka starostlivě. „Už včera ses choval tak vyděšeně, když jsme procházeli parkem a poté městem."
Tim sebou trhl, jako by si do té doby ani neuvědomoval, že to dělá. „Promiň. Nic se neděje," ujistil ji, ale něco v jeho příliš upřímných očích jí nedovolilo té lži uvěřit.
Dál už se nevyptávala.
Avšak kdyby to tenkrát udělala, možná by to nakonec vše dopadlo úplně jinak...
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
