Tim ji pozoroval, dokud se neztratila v tom útulně vypadajícím rodinném domku. Zaplavila ho vlna vděčnosti, že má opravdový domov, kde je milována.
On něco takového totiž postrádal. Avšak dokud věděl, že je Thea doma a v bezpečí, stačilo mu to.
Pomalu se otočil a vydal se svou cestou. Tomu místu, kam mířil, se rozhodně nedalo říkat domov, avšak neměl kam jinam jít.
Celou cestu přemýšlel o ní a jejích bledě zelených očích. Hraje na violoncello, problesklo mu hlavou, zatímco odemykal dveře od bytu.
V tom se však zpoza nich ozval křik.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
