Jenže Tim jí to vysvětlit nemohl, protože se neukázal ani druhého dne.
Proč jsme si jen nevyměnili telefonní čísla?
Thea znovu v parku čekala až do večera, ale celou dobu pociťovala hořké a trýznivé tušení, že opět marně.
Proč jsme tak moc lpěli na té vratké a naivní jistotě, že se tu každý den uvidíme znovu?
Chtěla zahnat svůj smutek a obavy, a tak je chladně vytlačila ze své mysli. Přinutila se řídit se rozumem a nedávat průchod emocím. Tim musel mít nějaký dobrý důvod ke svému zmizení, který se určitě měla brzy dozvědět. Jistě se mu nic nestalo.
Nelhala si však jen do kapsy? Nesnažila se tím jen potlačit tu bolestnou předtuchu, která jí už od včerejšího večera hlodala mysl?
Na sklonku večera se zvedla k odchodu. Na parkové cestičce z jemných kamínků našla zatoulaný obal od mentolového bonbonu. Musel tu však ležet už dlouho.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
