„A je starší než ty, nebo je mu sedmnáct jako tobě? A kam chodí na školu?"
„Tati!" vyprskla smíchy jeho dcera. „Nemusím ti o něm říkat všechno. Někdy jsi horší než mamka."
Zakřenil se na ni. „Jen se chci ujistit, že to není nějaký... parkový pobuda."
„Neboj, tati. Slibuji, že není."
Tim je ten nejhodnější člověk na světě, dodala v duchu.
„Tak to je dobře. Ale žádné lumpárny, ano?"
„Tati... jako bych já kdy nějakou provedla."
„To máš pravdu. Ještě teď se vždy musím smát, když si vzpomenu, jak jsi asi ve druhé třídě jednou přišla ze školy a celý večer brečela, protože jsi v jídelně omylem rozbila hrníček."
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
