„Opravdu si jseš jistá, že chceš propásnout západ slunce?"
„Vždyť slunce ještě vůbec nezapadá, takže nikam nepolezu."
„Tak půjdu já za tebou," rozhodl a v následující vteřině už na zem před dívku doskočil pár nohou.
„Time! Nemůžeš mě příště třeba varovat, že se chystáš skočit dolů?"
„Promiň," zaculil se na ni.
Thea nevěřícně zakroutila hlavou nad jeho lehkomyslností, ale neubránila se úsměvu.
„Sedneme si?" zeptala se ho, a když přikývl, posadili se do trávy a zády se opřeli o kmen dubu.
„Bojím se o tvé nohy. Jednou si je těmi skoky opravdu zlomíš."
Zašklebil se. „Aspoň se budu moct vozit na vozíčku."
„A kdo tě bude vozit?"
„Ty."
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
