Jakmile zazvonilo, Thea se snažila ze školy co nejrychleji nezpozorovaně zmizet. Nemohla riskovat, že by snad někdo viděl, kam jde. A třeba tam chtěl jít s ní.
Jak kráčela městem, ani jednou nezvedla hlavu. Možná by do toho parku došla i poslepu.
Měla špatné svědomí kvůli Caroline. Nikdy si nelhaly ani nic nezatajovaly. Jenže... kdyby se jí Thea svěřila, že za tím vším stojí jeden určitý chlapec, musela by jí o něm povědět všechno. A jak znala svou nejlepší kamarádku, okamžitě by se do pátrání po něm chtěla pustit také.
Což samozřejmě nepřicházelo v úvahu.
Jakmile stanula pod jejich dubem, pustila se do čekání. Jenže i po několika hodinách stále nebylo po stromovém stvoření ani vidu, ani slechu.
Dnes se mu to nejspíš jen nehodilo, přemítala. Určitě mi to zítra vysvětlí.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
