„To nemyslíš vážně, že ne?"
„Vypadám snad, že lžu?" opětoval a zadíval se jí do očí.
Nevypadal. Někdo s tak bezelstným obličejem jako on by lhát nemohl nikdy, pomyslela si.
„Nevypadáš, ale..."
„Ale?" zeptal se, plný naděje.
Sklopila pohled k zemi. „Já jen... vyděsilo mě, že mě někdo pozoroval. Asi bych už měla jít," špitla a sehnula se pro svou plátěnou tašku, kterou předtím položila vedle sebe do trávy.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
