Thea se začervenala. Nebyla zvyklá na to, aby jí někdo zahrnoval tolika úsměvy a laskavostmi.
„Je mi to líto, ale tím pádem už budeš muset odejít teď," začala vysvětlovat s pohledem upřeným na své hodinky. „Musím být doma před šestou."
„Já ale nepůjdu sám," opětoval a ten úsměv z jeho tváře stále nemizel. „Doprovodím tě domů."
Dívka se malém zakuckala. „To... to je od tebe moc milé, ale nebude to třeba."
„Já tě tu samotnou venku nenechám. Ne po tom, co nám udělali..."
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
