Thea překonala svůj strach a odbočila z pěšiny. Celou tu dobu, kdy zkracovala tu vzdálenost mezi nimi, na sobě cítila jeho pohled.
A najednou stála přímo pod tím dubem.
„Ehm... ahoj," pozdravila nejistě jeho obyvatele.
„Ty jsi přišla," hlesl místo pozdravu, jako by tomu stále nemohl uvěřit.
Přikývla jsem a uhnula pohledem, protože se už nevydržela dívat do jeho očí. Byly příliš hnědé. Příliš upřímné.
„Omlouvám se," ozvalo se ze shora, čímž si znovu získal dívčinu pozornost.
„Za co?"
„Za to, co se stalo včera. Měl jsem tě upozornit na to, že tu jsem, když jsi přišla. Netušil jsem, kdo jsi a že si hodláš sednout pod můj strom. Opravdu jsem tě nechtěl vyděsit. Promiň mi to."
Nasbírala všechnu odvahu, kterou v sobě dokázala najít, a pousmála se na něj. „Omluva se přijímá."
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
