Thea se zarazila. V jejích očích se mihl zmatek a neklid.
„Promiň, asi to vyznělo jinak, než jsem chtěl," začaly se z chlapcových rtů hrnout slova.
„Jak jsi to myslel?" špitla.
Timovy tváře zrůžověly. Náhle mu bylo strašné horko. „Ehm... Nevím moc dobře, jak to popsat," odvětil nervózně a zavrtěl se. Thea z něj však nespouštěla zrak, a tak se o to pokusil.
„Než jsem tě poznal, nikdy jsem nepocítil žádný z těch pocitů, které v lidech obvykle jejich domov vyvolává. Myslím tím... bezpečí. Klid. Radost. Ale... zdá se mi, jako bych je v předchozích dnech konečně poznal."
Dívka na něj zůstala zírat. Náhle však pochopila plný význam jeho slov a něco v jejím pohledu zjihlo.
„Ach Time," vydechla. Zaplavila jí nečekaná vlna emocí.
Objala ho. Nemohla jinak.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
