„Theo!" ozval se vyděšený hlas její matky poté, co za sebou zabouchla domovní dveře. „Kde jsi byla? Už je skoro osm."
Dívka si zula boty a vešla do obývacího pokoje, kde stáli oba její rodiče.
„Omlouvám se, byla jsem v parku. Vždyť jsem ti ráno říkala, že tam půjdu, mami."
„To sice ano, ale celé odpoledne jsi nám nebrala telefon."
Thea zašátrala ve své tašce a vytáhla ho. „Je vybitý. Nevěděla jsem to," špitla. Za celou tu dobu strávenou s Timem jí ani nenapadlo se na svůj mobil podívat.
„Aspoň, že už jsi tady a nic se nestalo," odpověděla její mamka a přitáhla si ji do náruče.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
